Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Co dokáže pes / láska

30. června 2016 v 23:22 | Iva Kapčiarová
Co dokáže pes/láska…

Měla jsem kamaráda, jmenoval se Kamran a štítil se zvířat. Když na některé, asi omylem, sáhl, důkladně si umyl ruce alkoholem (bez nadsázky).
Já naopak stále nějaká zvířata zachraňovala, bydlela jsem v té době se stejně postiženou kamarádkou, pracovaly jsme ve stejné veterinární nemocnici. V našem domě se obvykle vyskytoval nějaký pacient, který vyžadoval dvacetičtyřhodinovou péči. Na lampě často visel infúzní set a měly jsme i klec.
Jednou v pátek zůstalo v nemocnici štěně, kříženec retrívra. Všichni jeho sourozenci již byli adoptováni a tohle poslední vypadalo hrozně smutně a mělo urputný průjem. Pejsek skončil u nás doma. Zrovna volal Kamran a já se rozhodla, že si z něj vystřelím. Nakukala jsem mu, že pro něj mám dárek a těšila jsem se na jeho kyselý obličej. Přijel okamžitě. Dostala jsem svou odměnu, tvářil se kysele, ale taky zmateně. Ptal se, jestli to myslím vážně. S úsměvem jsem mu řekla, že tenhle zlatý medvídek je přesně pro něj. Ve skutečnosti jsem si vůbec nemyslela, že by si měl tohle páchnoucí stvoření odnést do své sterilní domácnosti, ale on to udělal. Vybaven instrukcemi a léky.
Jeho manželka si už léta přála psa a on byl vždy proti Nedávno jí umřel tatínek a to není právě nejšťastnější období lidského života… Tak tohle jsem zkazila…Kdybych mu nabídla nějaké čisťoučké štěňátko, snad by byla nějaká šance obrátit tohohle člověka v pejskaře, ale takhle? Zničila jsem Isabelinu jedinou naději mít psa…Kvůli pitomýmu vtipu.
Jenže to dopadlo dobře. Z páchnoucího uzlíčku vyrostl ušlechtilý a samozřejmě nesmírně inteligentní pes. Středobod jejich vesmíru.
Když Dalí umřel (dožil se asi 12 let), Kamran plakal několik měsíců.
Tohle je hodně stará historie. Vzpomněla jsem si na ni, protože něco podobného se událo jednomu mému blízkému. Ten člověk se dušoval, že by nikdy nevezl v autě psa, má totiž velice citlivý čich. Zvířata prostě páchnou. Občas mi vyvenčil psa. Ale sebrat po něm, ehm…, no to v žádném případě. Jenže pak se ten člověk zamiloval do osoby, která má psa, navíc praštěného. Nedávno jsem ho viděla, jak řídí a ten pes mu sedí na klíně. Chacha. Dnes ho dokonce vezl na operaci a snad i nějaká slza skoro ukápla, když se pejsek dostával do limbu. Další člověk, který propadl kouzlu psů. Vítej, Michale, v našem světě.
S láskou, Tvoje sestra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama