Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Dětský jazyk

30. června 2016 v 23:08 | Iva Kapčiarová
Dětský jazyk.
Miluju češtinu, žádný jiný jazyk neumím tak dobře, abych to o něm mohla také říct.
Moc se mi líbí, jak se s tímto obtížným jazykem potýkají děti.
Můj dvouletý syn včera prohlásil: "Sníh se ztratilo, asi utekla." Nemá ponětí o shodě podmětu s přísudkem.
Neví, jak používat zápory ve větě, zpívá : "Táto, mámo, v komoře je myš. Táto, mámo, už tam je nic."
Neví nic o mluvnických osobách. Mluví o sobě a k sobě ve všech osobách jednotného čísla. "Frediku, chceš pití. Chceš ven. Já utíkám. Fredik zlobí."
Skloňování také není jeho silnou stránkou : "Ruku mámovi. Chceš k maminkovi."
Ani předložky nepoužívá správně:"Kouká do Fredika."
Předpony a přípony mrská, jak ho napadne. "Zakoupat." "Co to tady uvádíš?" "Sprchujovat."
Nemá ještě dostatečnou slovní zásobu, ale nezalekne se ničeho. Použije přirovnání a všichni pochopíme. Na pláži vykřikl nadšeně : "Houby!", nad hromadou kabelů poznamenal : "Špagety", lázeňské oplatky označil jako "sušenky- talíř".
Výsledkem je nádherný dětský jazyk, plný personifikací:
"Tady bydlí semafor. Strom smrk stojí, nemá nohy, má nohu. Nemá botu. Deka je hodnej."
Pršelo. "Smrk se koupe." "Auto pláče."
Některé dětské výroky jsou úžasné jazykově i obsahově.
Můj bratr Honzík mě jednou pečovatelsky poslal odpočívat, když jsem měla migrénu :" Ivo, spi nebo ti praskne hlava a vylítaj ti všechny krevi."
Moje neteř Simonka prohlásila důležitě : "Ivo, až vyrosteš, budeš moc velký sexy." To mi bylo už tolik, že bylo jasné, že se to nestane.
Neteř Stázinka mě asi před rokem povzbuzovala, když jsem se bála jít na půdu : "Ivo, až vyrosteš, nebudeš se taky bojat." Ona se nebojí. Já doufám, že už žádným směrem neporostu, stejně by to mou statečnost neovlivnilo.
Moje sestra Denisa mi řekla: "Ivo, nejsi moc hezká, ale sluší ti to."
Zrovna jsem se chystala na ples.
Kromě Stázinky jsou všichni dospělí, stalo se to před mnoha lety, ale nemůžu zapomenout.
Já i můj starší syn Ríša jsme jazykově ujetí. Oba jsme vyrůstali mezí dospělými - staré mladé děti, mluvící spisovně. Zůstalo nám to. Koušeme se do rtu, když někdo používá já bysem, píše by jsem, by jsme apod. Máme nutkání své okolí opravit a někdy to i děláme....Ano, jsme otravní!
Určitě taky děláme chyby, ale takové ty malé, protože jsou naše...:)
A každý den máme tu čest sledovat, jak se svou mateřštinou bojuje Fredík. Baví nás to. Pro nás je vítěz. A básník.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama