Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Dr. Boyle

30. června 2016 v 22:12 | Iva Kapčiarová
S doktorem Boylem jsem pracovala více než dva roky ve stejné veterinární nemocnici poblíž Chicaga.
On chodil jednou až dvakrát týdně, většinou operovat. Já tam začínala jako pracovník v přidruženém hotelu a útulku a skončila jsem jako hlavní sestra. Neměla jsem pracovní povolení, přijela jsem na turistické vízum a oni to věděli. Doktor Boyle byl můj oblíbenec, měl skvělý humor a na spolupráci s ním jsem se vždy těšila. Během operací jsem musela stíhat milion věcí, ale měli jsme spoustu času si povídat a vzájemně si ze sebe utahovat. Vyčítala jsem mu, že Američani nemají žádnou kulturu. Podíval se na mě ublíženě a prohlásil :"Ale já jím jogurty." Jednou jsem mu vyprávěla dojemný film, jak se Anthony Hopkins a Emma Thompson milovali, ale nikdy si to neřekli a promarnili celý život. Na konci jsem se už neovládla a štkala jsem. S vážnou tváří mi řekl, že by se na to nikdy nedíval, protože filmy, kde netryská krev a auta nelítají vzduchem a nehavarují, považuje za ztrátu času. Naši spolupracovníci vůbec nechápali, proč se celé dny smějeme, protože ho většina lidí nesnášela. Já jeho cynismus a dětinské vtípky milovala. Naštval se na mě jen jednou, když manželský pár přivedl k utracení desetiměsíčního molose, který temně vrčel na jejich malé dítě a honil ho po bytě. Já je přemlouvala, ať ho nechají u nás, že mu najdu majitele. Doktor si mě vzal stranou a seřval mě, ať se do toho nepletu, že splní vůli majitelů.
Doktorovi bylo tenkrát asi pětapadesát, byl vysoký a bělovlasý, s vystouplým bříškem. Měl dvě auta, omlácenou dodávku a nádhernou, historickou Corvette červené barvy s nápisem DOG DOC 1, psí doktor 1, na poznávací značce. To přesně odpovídalo jeho osobnosti, na jednu stranu zodpovědný otec a manžel, na druhou stranu pořád kluk.
Od svých šestnácti miloval stejnou ženu. Byla původem Polka a jmenovala se Vicki. On je původem Ir. Potkali se na zábavě, kde chtěl provést všechny holky. Provedl jen jednu a s tou prožil většinu života, měl s ní tři děti a neopustil ji přes její komplikovanou duševní chorobu a přesto, že už dávno nebyla krásná jako v jeho vzpomínkách. Brala spousty prášků a někdy s ní byla báječná legrace, jindy se pohybovala jako robot. Několikrát se pokusila o sebevraždu.
Před lety, to už jsem žila zase tady, jsem přišla o práci v jedné mezinárodní firmě, vlastně americké. Doktor Boyle mě hned požádal, abych mu poslala životopis a svému kamarádovi, nějakému zvířeti ve farmaceutickém gigantu, ho přeposlal s následujícím dopisem:
Ahoj Hannisi,
Rád bych tě seznámil s Ivou Kapčiarovou. Je veterinářka a já měl tu čest s ní před lety pracovat v jisté veterinární nemocnici. Odjela zpět do České republiky a naposledy pracovala pro jednu americkou firmu jako reprezentantka. Ovládá plynně angličtinu, ruštinu a samozřejmě češtinu a slovenštinu. Také má určité znalosti němčiny, polštiny a dalších slovanských jazyků.
Ale dovol mi, abych spíše než o jejích dovednostech, napsal, jaký je člověk.
Když se jí uprostřed zimy rozbilo auto, půjčila si kolo a týden jezdila do práce na sněhu a ledu 6 mil, aby nechyběla a její nepřítomnost nám nezpůsobila potíže.
Když se nemocnice přestavovala a zadní část budovy se propadla o dvacet stop, zrovna rentgenovala psa a zřítila se také, s rentgenem, psem a dalšími zvířaty, ubytovanými v hotelové části. Ačkoli byla otřesená a vyděšená, psa zachránila a zavolala pomoc. Bez váhání se vracela do kráteru, byla jednou ze dvou lidí, kteří se nebáli, že se na ně zbytek budovy zřítí, a zachraňovali zvířata než přijeli hasiči. Mnoho zvířat zahynulo nebo bylo zraněno.
A aby sis udělal obrázek, jaká je, nikdy ji ani nepřišlo na mysl, že by se s nemocnicí soudila. Kdy jsi naposledy slyšel o někom takovém?
Mohl bych pokračovat do nekonečna, ale řeknu jen jedno - nikdo o ní nemůže říct nic špatného, kromě toho, že je příliš hodná a milá.
Jestli je ve tvé firmě otevřená nějaká pozice reprezentanta v její zemi nebo v zemích blízko, doufám, že budeš uvažovat o jejím začlenění do týmu. Rozhodně bys nelitoval. Přikládám její životopis. Dej mi vědět, na koho se má obrátit. Díky, Dan Boyle, DVM.
Při prvním čtení jsem řvala smíchy a při druhém jsem plakala, moc mě potěšilo a dojalo, že mě někdo vidí takhle...
Hned jsem psala doktorovi zpět, proč tak nehorázně lže ohledně mých jazykových schopností a že kolo bylo moje a ne půjčené a navíc bylo léto. V kráteru umřel jen jeden pes ( bylo mu patnáct a poprvé v životě byl na jeden den odloučen od svého majitele). Odepsal, že někde na světě určitě zima byla.
Vicki zemřela asi před šesti lety ve spánku a její milovaný pes pár dní poté snědl její léky a odešel za ní. Tohle už vím jen z jeho dopisů. Po Vickině smrti začal randit. Chtěl po mně, abych mu poslala nějakou úžasnou českou ženu, ale žádná vyhovující mě nenapadla. Úžasných a svobodných žen je kolem mě spousta, ale jsou moc mladé, příliš zakořeněné v naší zemi nebo neumějí anglicky. Prý mu to nevadí, stačí, když bude na vše říkat ano a bude ho ujišťovat, jak je skvělý… Dlouho se scházel s další Polkou, tentokrát autentickou, ne z generace dávno polsky nemluvící. Byla jsem zvědavá, kolik jí je. Psal, že se cítí jako pedofil, je o dva roky mladší…
V lednu mi napsal, že se bude ženit, svatba je naplánována na 18. června. Jeho vyvolená je Angličanka/Němka. Píše o ní jako o holce, jemu je tak sedmdesát, jí bude také tak nějak…si myslím. Z dopisu sálalo nadšení. Mrzí mě, že vzdal slovanské ženy a že jsem na té slavné svatbě nebyla. Usmívající se
P.S. Hannis se nikdy neozval. Červená korveta už nějaký čas brázdí německé silnice, možná ji někde potkáte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama