Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Maminka

30. června 2016 v 22:50 | Iva Kapčiarová
Naše máma byla obyčejná ženská. Zůstala s námi sama, ještě jí nebylo ani třicet let. Mně bylo šest, Michalovi dva a Adam se sotva vrátil z porodnice. Tenkrát mi moc chyběl táta a byla jsem naštvaná na mámu, že odešel. Naprosto nelogické, ale já to tak cítila. Co řekl můj tatínek, bylo svaté. Mami, kdyby ses tenkrát rozkrájela, nestačilo by to. Až teď vím, jak statečná jsi byla a jak strašně jsem tě trápila. Když ses mě snažila vychovávat, občas jsem se drze ohradila, že tohle by mi tatínek nikdy neudělal, takhle by to neřekl, chci k tatínkovi… Mami, promiň.
Když mi bylo šestnáct, uviděla jsem Britta. Byl to německý ovčák, plemeno, ke kterému jsem nikdy netíhla. Jenže tenhle dvouletý huňatý medvěd mě uchvátil. Byla to láska na první pohled a já věděla, že ho musím mít. Nedovolila jsi mi to. I když v tomhle věku jsem tě už respektovala, tenkrát jsem tvé NE neslyšela. Běžela jsem za tatínkem a on mi vedle paneláku nechal postavit luxusní kotec. Zlobila ses a prohlásila jsi, že ten pes do bytu nikdy nevkročí. Uvázala jsem Britta u břízy před našimi panelákovými okny. Majestátně tam ležel a ty jsi na něj z kuchyně koukala. Kotec pomalu rostl a než byl hotový, vzala jsi Britta na milost a hned, jak si položil svou obrovitou hlavu do tvého klína, věděla jsem, že bude u nás častým hostem. Nemýlila jsem se. Byl to chytrý pes a zjistil, že když bude v noci výt jako šakal, vždycky pro něj přiběhnu - sousedi družstevníci se na prvního psa v tanvaldském bytovém družstvu Špičák nedívali přívětivě a takové zvukové projevy v době nočního klidu byly nemyslitelné. Zatímco teta Míla smolila dopisy hodné špičkového právníka, Britt nám systematicky likvidoval koberce, na které jsme se léta vzmáhali. Německý ovčák se svou huňatou podsadou není přítelem koberců. Začnou smrdět. Vyhodili jsme všechny a už nikdy jsme si nové nekoupili. ( Vysavač páchnul ještě asi deset let po Brittově smrti, pak přestal fungovat.) Teta Míla, vzepřivší se diktatuře bytového družstva, zvítězila a my s ní. Britt v kotci mnoho nepobýval, byl to náš rodinný přítel, první nejlepší pes na světě. V šesti letech mu bohužel byla diagnostikována fatální choroba a brzy jsme ho pochovali u kamaráda Marka na zahradě. Kotec zůstal prázdný.
Než nějaké děti našly Brittova dvojníka, senilního psa, jehož jméno si nepamatuju, bylo divné, Gasty nebo tak nějak… Nicméně děti neměly žádnou vytrvalost a hádejte, kdo se o psa nakonec staral? Moje maminka. Když mrzlo, brala ho k nám domů, spala oblečená ve spacáku a skákala kdykoli v noci do gumovek, aby stihla starce vyvenčit a jeho smrdutá moč neskončila na chodbě schody dolů. To se občas stávalo. (Měl chronický zánět močového měchýře s tvorbou močových kamínků a tenkrát se to léčilo dosti jednoduše a neefektivně.) Já byla v té době už na veterině v Brně a střídala jsem maminčinu péči jen o víkendech. Nedovedu si představit nikoho, kdo by tohle dělal pro cizího psa, navíc tak starého, že když utekl, nenašel ani cestu domů. Polovinu času asi ani nevěděl o světě. Psovi jsme společně dosloužily, než skončil….u kamaráda Marka na zahradě.
Když jsem o vánočních svátcích hlídala Petře, mojí kamarádce, voříška Danečka, první dva dny jsem ho jen chodila venčit. Zbytek svátků prožil u nás, sežral nám veškeré vánoční cukroví a roztrhal nějaké oblečení. Maminka nehnula brvou.
Mámu měli rádi i naši kamarádi obojího pohlaví. Byla vtipná a pořád vařila, kamarádi k nám chodili, jedli u nás a spali, někteří už ani neklepali (viď, Tomáši).
Taková byla moje máma. Vládla našemu průchoďáku svou měkkou a laskavou rukou.

Mami, hrozně mi chybíš. Zlobívala jsem se na tebe, že mě ráno budíš, poté, co jsem se třeba celou noc učila na zkoušky: Ivano, máš na stole kafe. Teď bych vyskočila v jakoukoliv denní i noční hodinu a to kafe si s tebou dala bez řečí.
Už osm let jsi pryč a já si na to nikdy nezvyknu. Chybí mi ty naše malé legrace, kdy jsem se tě kňouravě ptala: Mami, máš mě ráda? A ty jsi mi drsně odpovídala: Ale dyť jsem ti už řikala, že ne....A když jsi nám vařila ráno kakao a hlubokým hlasem" Dobrýýýýý kakavičko" jsi parodovala jeden film, kde osamělá maminka nezvládla svůj úděl a otrávila sebe i děti. Taky jsme si vzájemně kladly otázky, jak tak šeredná matka může mít tak nádhernou dceru a tak krásná matka tak šerednou dceru…Přišlo nám to pokaždé legrační…. A když jsem se dojímala nad svým strašlivým osudem (obvykle to byla nějaká malichernost) a ptala jsem se :Mami, jak můžeš tohle vydržet? Vždyť ty máš hroznej život... Odpověděla jsi mi klidně : Ivo, já na takový kraviny nemám čas.
Před dvanácti lety jsem ti poslala SMS: "Archibald (můj pes) právě vyzvracel vakcinu proti vzteklině pro lišky a můj těhotenský test je pozitivní." Hned jsi mi volala zpátky :"A nestane se mu nic?"
Byla jsi optimistická a možná jsi nebyla dokonalá matka, ale kdo by chtěl takovou, když měl tebe? Dělala jsi, co jsi mohla. Tvojí chybou byla nedůslednost, byla jsi na nás moc hodná. Nic jiného bych ti nevytkla, zažili jsme ten luxus, že jsme u tebe byli na prvním místě. Neměli jsme načančaný byt, nejezdili jsme na úžasné dovolené, ale když jsme tě potřebovali, vždycky jsi tu byla. Vzpomínám, jak jsi smažila tuny palačinek a bramborových placek a my se stavěli s talířem do fronty.
Chtěla jsi umřít ve spánku a podařilo se ti to, ale moc brzy. Zlobím se na tebe, že jsi nebojovala a na sebe, že jsem ti nevěřila, že odcházíš. Zlobím se na tebe, že už mě skoro nenavštěvuješ ani ve snech.
Přiznám se, že jsem párkrát volala na tvé číslo a užila si pár sekund naděje, že telefon zvedneš. Už skoro nekřičím zoufalým hlasem do lesa své Mamiiiiiii, když jsem na dně. Někdy, když v dálce vidím postavu, která se ti podobá, aspoň na moment si prožiju ten pocit euforie, že jsi to ty.
Nebyla jsi to ty a nejsi tu ani teď, abys mě vyslechla. Pravděpodobně bys mé problémy zlehčila a já bych byla chvilku uražená, ale pak bych věděla, že máš pravdu.
Jsem zdravá a mí dva skvělí synové taky. Všechno ostatní je prkotina. Děkuju, mami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama