Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Čtení

1. července 2016 v 0:02 | Iva Kapčiarová
Čtení
Nevím, proč jiní lidé čtou. Nezajímají mě žádné statistiky a studie, které se tím zabývají. Pro mě čtení není součástí denní rutiny, nečtu si, abych se uspala, nečtu, když se nudím, protože se nenudím. Pro mě je to odměna, někdy ji potřebuju půl roku každý den, za den zdolám třeba celou knihu, čtu každou volnou minutu. Jindy celé měsíce abstinuju a luštím zběsile SUDOKU, každou volnou minutu, celé měsíce. Momentálně jsem čtenářsky abstinovala, na podzim jsem náhle téměř přestala vidět na levé oko a zaostřit na malá písmenka pro mě bylo obtížné. Navíc jsme si pořídili televizní anténu a po čtyřech letech odříkání jsem podlehla. Nedovolila jsem si žádné seriály, ale dívám se na filmy.
Můj zrak se zase záhadně zlepšil a já si koupila pár nových knih. Čtu už druhou od Pavla Brycze. Bydlí v podstatě za rohem a já od něj dosud nic neznala. Malá domů splnila má očekávání. Našla jsem tam všechny druhy emocí, zasmála jsem se (vlastně jsem se chechtala jako blázen), cítila se divně, smutně, okouzleně...takhle přesně si to představuju, když se chci odměnit. Malá domů se mi líbila. Teď čtu Sloni mlčí a taky se mi líbí. Jednou z hlavních postav je učitelka Karolína. :)
Pavel Brycz je manžel třídní učitelky mého syna - jmenuje se.... Karolína. Ríša je naštěstí chytrý, nemusím předstírat zájem o něčí knihy, abych mu vylepšila známky. Tím nechci říct, že to někdo dělá ani že by to zabralo. :)
Pravděpodobně uvidím svého nově oblíbeného autora na akcích školy.
Řeknu mu odvážně :" Dobrý den."
9.1.2016
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama