Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Měli jsme mít děti?

2. července 2016 v 22:09 | Iva Kapčiarová
Máme dva syny. Jednomu je jedenáct, druhému čerstvě dva a půl. O tom starším raději psát nebudu. Zlobil by se. Snad jen, že to s ním rozhodně není jednoduché. Ten mladší taky dělá jen zřídka, co chci já....dnes odmítl říct prosím, když chtěl mléko. Přes hodinu ječel, třískal motorkou, dupal, koukal načuřeně a řekl jen: "Tak ho nepotřebuju!" Nebo:"Nedá mi mléko, nedá." Je to mnohem delší než "prosím". Nakonec usnul, v neutuchajícím záchvatu zuřivosti.
(Ne, nejsem krkavčí matka. Můj syn perfektně věděl, co po něm chci a jeho slovní zásoba je velice dobrá.)
Co si o tom mám myslet?
1. Byla nám shůry dána neuvěřitelná důvěra. Máme děti, které jednou změní svět!
2. Naše děti jsou oběťmi svých genů a raději jsme se po večerech měli věnovat nekoitálním aktivitám...
3. Ta výchova se nám fakt nedaří...a to máme knihovnu plnou titulů o výchově.....dětí a psů... pejsek v naší společné péči dopadl celkem dobře, ne že by stoprocentně poslouchal, ale je hodný... Měli jsme si založit chovnou stanici stafordů a ne se montovat do reprodukce sami...
???
P.S. Máme své kluky rádi! Jsou chytří a nevypadají špatně, spíš naopak....(Do babyboxu by se už nevešli....)
P.P.S. Malý synek se probudil polepšený. Najednou říká prosím a děkuji bez problémů a s úsměvem.
P.P.P.S. Moc dlouho mu to nevydrželo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama