Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Milánku, děkuji.

2. července 2016 v 20:07 | Iva Kapčiarová
Můj drahý bratranec Milánek mě dnes vytáhl z bryndy. Nenastartovala jsem svůj červený autobus, zaparkovaný od předsilvestrovského večera tak šikovně, že nikdo jiný než kaskadér by si k jeho čumáku netroufl. Jenže to neznáte Milánka. Skočil do svého plechového oře, vypůjčil si startovací kabely, vrhl se do změti klepadel a keřů na zahradě a za chvíli jsem už fičela pro staršího synátora směr Jablonec. Velká rodina se vždycky hodí. Pro jistotu jsem ještě aktivovala dalšího bratrance v Jablonci, kdyby se auto jízdou dostatečně nedobilo. Upozornil mě, že mám inteligentně zaparkovat, často stávám u nich na zahradě a téměř vždy se mé parkovací umění dočká vtipného komentáře. Všechny pochůzky jsem absolvovala úspěšně, pokud nepočítám extempore u lékařky, naštěstí mé kamarádky. Můj malý syn pronesl do prostoru plného lidí, samozřejmě naprosto srozumitelně : "Seš krrrrrrrrretén." Má talent na dramatické příchody.
To mě přimělo více cenzurovat své emotivní projevy při řízení motorového vozidla uprostřed vypjatých dopravních situací. To nevinné dítě je mým nejčastějším spolujezdcem a začíná se to na něm neblaze projevovat.
Dostala jsem se poněkud daleko od svého původního záměru : MILÁNKU, DĚKUJI.
P.S. Oslovujeme se zdrobněle, ale jinak jsme normální.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama