Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Ríša, moje láska i trápení.

2. července 2016 v 22:29 | Iva Kapčiarová
18.3. 2016
Můj jedenáctiletý syn začal jezdit do školy autobusem. Z domova to má pěkný kousek cesty k zastávce, vystoupí ale těsně u školy. Rána jsou krušná i nadále. Musí vyrazit dříve než autem, autobus odjíždí v 7.17. Ríša si ještě v 7.05 dělá manikúru, v poklidu popíjí čaj, jako ve zpomaleném filmu si jde čistit zuby....jako by nechápal, že existuje čas...Já stojím napružená, držím jeho mikinu a bundu, celé mé tělo vibruje, mám chuť ječet a mé nadledviny se nekontrolovaně zvětšují....Dosud autobus pokaždé stihl. Myslím, že ho přihlásím do atletiky, roste z něj sprinter.
P.S. Nakonec mu autobus ujel těsně před nosem, čekala ho komplikovaná anabáze s přestupem a do školy dorazil skoro o hodinu později. Tato epizoda nikterak nezrychlila jeho ranní přípravy.


23.6.2016
Díky knize Chov puberťáka se mi daří lépe ustát situace, ve kterých bych dříve okamžitě vybouchla. Bohužel můj "pufrovací systém" se i tak dost často vyčerpá. Zejména díky dojíždění ze školy domů.
Richardovi končí vyučování ve 13 hodin. V Jablonci. Autobus staví asi dvacet metrů od školy, odjíždí ve 14.27, tuším. V mezičase si skočí na oběd, školní jídelna je pár set metrů od školy. Když v 14.35 volá, že autobus nestihl, pošlu ho na autobus do centra, odkud jede každou chvíli. Řekne, že jo. Za hodinu volá, jde raději na vlak, udá polohu asi sto metrů dál než před hodinou....zvláštní. Zatím jsem klidná....Za další hodinu volá, že mu vlak jede až za hodinu a půl. Tak to už pěním. Nakonec přijede dřív, protože neuměl číst jízdní řád a netušil, že do Tanvaldu jedou i vlaky, které nemají Tanvald uvedený jako cílovou stanici. Bilance : ve škole konec ve 13 hodin, doma v 17 hodin, vzdálenost dvanáct kilometrů za 4 hodiny...
Nebo mi volá, autobus ujel, protože hrozně dlouho obědval.... Ptám se, kde je. Tvrdí, že u školy. Za minutu mi volá maminka jeho spolužáka, který bydlí v dost vzdálené městské části Jablonce, je u nich.... Volám zpět a ženu ho na autobus do města. Za půl hodiny mi volá, že žádný nejel. Jaké to překvapení, autobus nejede někam, kam nejezdí nikdy...Asi bude potřeba se přesunout na jinou zastávku...Ach jo. Bilance : je doma kolem páté, prošvihnul hudebku, ztratil peněženku s OP. (O ztrátě je informována polovina Tanvaldu, protože peněženku našel manžel mé spolužačky z gymnázia, která navíc pracuje na MÚ v Jablonci nad Nisou a obvolá i úřad tanvaldský, mám ale vybitý telefon a alarmováni jsou všichni mí sourozenci...nakonec se vše dozvídám i já a úplně nakonec Ríša, ode mě...)
V podstatě ale úspěch, protože komunikuje a nemusím pro něj jet.

V minulosti se stávalo třeba :
Ve dvě mi potvrdí, že stojí na zastávce. O půl hodiny později volá, že neměl peníze, nemohl do autobusu nastoupit. Vztekle skáču do auta a jedu pro něj. Na zastávce ani před školou není. Telefon nezvedá asi dvacet minut. Jsem hysterická. Za chvíli ho zahlédnu šourat se od hráze. Jeho omluvou je : musel vylézt na hráz, aby se tam podepsal s ostatními borci. Od vraždy je jen krůček, nakonec ji zavrhnu - když můj syn přežil šplh do takové výšky....ani se neodvažuji tipovat jaké....nechám ho žít...
Nebo si zapomněl telefon a dorazil v 16 hodin. Šel pěšky. Nemám nic proti sportu, ale některé úseky jsou pro chodce opravdu nebezpečné. Když jsem chodila pěšky já, vyhýbala jsem se jim a obešla je jinudy.
Nebo kolem třetí telefonát od tety, která bydlí v Jablonci, Ríša dorazil k ní, protože neměl peníze ani mobil.
Nebo zvoní v 16 h neznámé číslo...volá Ríša, byl na chatě v Loučné a teď je na bobové dráze v Janově, nemá telefon, přijedu pro něj? Peníze utratil...Říkala jsem přece, že pojedu krmit kočky...Čekal na mě...

Další příklady už raději nepřidám, strašně mě to vyčerpalo....
Závidím jedincům, jejichž nervový systém není tak iritabilní....:)

Každé ráno se ho ptám, jestli má peníze a mobil. Vždy řekne ANO. V polovině případů alespoň jednu z věcí měl, ale nenašel je v tašce, byla tam spousta balastu, který můžeme shrnout do pojmu "školní pomůcky". (Nutno podotknout, že stejně značná část učení, pravítek, kružítek, úhloměrů apod. pravděpodobně chyběla.)
Ano, dělá si co chce, ale je kreativní a neztratí se, vždycky nějaké řešení najde. Já zatím střídavě umírám strachy a zuřím. Nakonec jsem ráda, že je v pořádku.
Varování : prosím, neříkejte, že VY byste tohle rozhodně netrpěli. Obvykle pokud vynáším takové soudy, jsem v budoucnu vystavena podobné situaci a ....dost často neobstojím. Jestli je jen nepatrná šance, že doma budete mít jednou puberťáka, radím Vám dobře....jen mě v duchu politujte... Nic víc. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama