Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Starý Tanvald II.

27. srpna 2016 v 0:17 | Iva Kapčiarová
Chybí mi primář Mauermann. Vedl oddělení tanvaldské chirurgie. Byl menší postavy a vousatý a uměl se chovat k lidem, protože je měl rád. Jak říká moje teta, všechny babičky ho milovaly, protože je uměl pohladit po ruce a mluvil s nimi. Mě chytil zápal slepého střeva (no tak dobře ....apendicitis) zrovna když jsem se učila na zkoušku. Přidělil mi samotku, abych měla klid. Kromě návštěv, které neustále nutily mou operovanou břišní stěnu k bolestivému smíchu, mě nic nerušilo.
Pan primář měl rád psy. Vždycky se kolem něj motal nějaký kokršpaněl, Top nebo Aida. Někdy jsme se potkali při venčení. Obvykle se kolem něj vznášel cigaretový kouř. Ráda jsem si s ním povídala. Udivilo mě, že si pamatoval čtyřicet let mé prarodiče - žili ve Mšeně, měli osm dětí, koně, ovce, drůbež…Byli to upracovaní lidé, umřeli krátce po šedesátce, ale vypadali jako opravdoví stařečkové. Pan primář si pamatoval, jaké byly tenkrát potíže se zdravotní péčí. Dědeček potřeboval dialýzu, ale tenkrát nebyla tato péče běžná a už vůbec ne pro někoho, kdo nebyl v produktivním věku nebo nepatřil k potentátům.
Doktor byl chvíli i mým sousedem, pořád jsme se chystali, že si u nás dáme dobré kafíčko. V té době bydlel ale už víc v Boleslavi než v Tanvaldě a potkávali jsme se jen na chodbě, když přijížděl nebo byl na odjezdu. Nějak se nám tu společnou kávu nepodařilo uskutečnit. V listopadu jsem našla ve schránce jeho parte. Budu si ho pamatovat pořád. Myslím na něj pokaždé, když míjím bílou budovu za řekou, ve které si chtěl zařídit soukromou chirurgickou kliniku. Stojí tu navzdory něčím neuskutečněným snům. Někdy mi připadá, že se vůbec nestydí.
Vzpomínám i na doktora Slavotínka. Nebyl mým lékařem dlouho, lékaři pro školy se tu tenkrát střídali. Mezi dveřmi na mě zahulákal :"Co to máš na krku, to ses chtěla oběsit?" Do té doby jsem si svých strangulačních rýh na krku nebyla vědoma…. najednou jsem zjistila, že mám na sobě gigantické a nepřehlédnutelné čáry, pan doktor mi otevřel oči…no…nevím, jestli jsem potřebovala zrovna tohle…
Chybí tu profesorka Potužáková. Malá a drobná ženička s vysoce vyčesaným drdolem zrzavých vlasů. Učila francouzštinu. Mě ne, ale byla jsem ji zvyklá vídat, jak vždy upravená a nalíčená sviští sídlištěm.
Zmizel i lékárník Šandera, vysoký a štíhlý bělovlasý pán, hezky se s ním povídalo.
Chybí tady doktor Jeřábek. Rozcuchaný černovlasý veterinář.
Jeho pudl mu sedával na klíně, když řídil, doktor měl tak za volantem dvě kudrnaté hlavy, jednu světlou a jednu tmavou. Pacienty přijímal i v bytě na sídlišti, ve flanelové domácí košili. Všichni jsme ho měli rádi. Jeho manželka ho oslovovala Pepíčku a někdy mu radila.
Chybí mi Luboš. Štíhlý kluk s dlouhými vlnitými blond vlasy a mírnýma modrýma očima. Byl inteligentní a milý a vtipný. V zimě nosil dlouhý černý vlněný kabát a důchodky. Vypadal jako pinzeta. S Petrou jsme ho hrozně milovaly. Potkávaly jsme ho na Ro(c)kování s Jiřím Černým v Desné, na koncertech, byl všude, kde se něco dělo. Abychom náš hluboký cit k němu zlehčily, vymyslely jsme si bodový systém. Jeden bod byl za jeho svítící okno. Nelenila jsem a venčila jsem tak, abych bod měla. Výsledky jsme si zapisovaly do malých notýsků, tzv. lubošovníčků. Dodnes, když jsem na sídlišti, koukám, jestli se u Luboše svítí. Luboš ale už za oknem dlouho není. Umřel mladý. Jsem ráda, že jsem ho stačila naším bodováním alespoň rozesmát...jednou jsme se potkali ve vlaku a já mu všechno vyklopila.
Chybí mi moje babička Emilka. Říkali jsme jí babička Kulička.( Máme podobnou postavu, akorát že jí bylo přes sedmdesát a měla čtyři děti a pohnutý osud.) Někdy o ní napíšu. V mých vzpomínkách stojí za oknem garsonky ve čtvrtém patře, naproti "Bičíkovi". Mává mi. Já jdu k ní a vedu jí jezevčíka Benjika "do školky" (doma vyl jako šakal, když fenka od sousedů měla své dny...než jsme ho o jeho mužství připravili a učinili jsme z něj spořádaného psího občana).
Naposledy jsem babičku viděla, když jsem odjížděla do Ameriky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama