Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Říjen 2016

Z deníčku kutilky -začátečnice

7. října 2016 v 17:08 | Iva Kapčiarová

Z deníčku kutilky-začátečnice.
Již dříve jsem zvládala smontovat nábytek z Ikey a podobných obchodů. Tapetovala jsem stěny a dveře. Profesionálně to nevypadalo, ale výsledek neurazil.
Lepším se. Vyměním žárovku. Penetruju a maluju. Spravuju kliky. Přišroubuju si různé věšáčky a další nesmysly.
Včera jsem navzdory nesmírně nepříjemným prodavačkám v železářství vyřešila kapající bojler alias japonské mučení. Večery bez televize a jiných elektronických vymožeností mi krátilo jen pravidelné bušení kapek o vanu či šplouchání, pokud jsem tam umístila důmyslný systém nádob naklopených tak, aby alespoň voda stékala přímo do vany a ne na obkladačky na odpočívadle vedle (jsou už celé rezavé).
Kutilka Jarča, vyšší level (štukuje, udělala si zděný krb...zvládne už sama skoro vše, možná by si postavila celý barák, včetně elektriky, vody a topení), mi poradila, že si mám koupit zelenou hadici, připojit na ventil (možná se mu říká přetlakový, nevím, terminologii musím teprve našprtat) a dolů umístit nějakou nádobu. Paní v železářství se na mě dívala jako na velice ošklivý hmyz a s kamennou tváří chtěla vědět rozměry ventilu. Já trvala na zelené hadici. Nakonec jsem slevila a koupila oba průměry, zelenou a bílou, doma jsem je spojila - je to trochu cirkusové, ale s kyblíkem na odpočívadle u vany by esteticky nevypadala ani hadice zlatá, takže to je celkem jedno. (A to fantastické ticho! Nemůžu se ho nabažit!)
Také jsem chtěla "červíky" do kliky. Kliky jsem zapomněla v autě. Opět ze mně paní žádné měřitelné hodnoty nevypáčila. Nakoupila jsem několik velikostí a žádala k tomu kličky, asi se tomu říká imbusy. Paní řekla, že jo, ale nepřibalila mi je, tak jsem doma šroubovákem zprznila další červík, který tam kupodivu pasoval. Klika drží. (I tak jsem se utvrdila v tom, že toto železářství již nikdy nenavštívím, ty ženy po letech strávených s nakupujícími muži již nechápou zákaznice ženské a jsou navíc nepříjemné. Nepotřebuju pohrdavé pohledy a neochotu. Správné by bylo zeptat se, jak inkriminovaná věc vypadá, je-li ještě z dob krále Klacka či z dob pozdějších a vydedukovat, co by tam mohlo jít nebo s úsměvem zabalit všechny rozměry. Myslet si může co chce, ale chce-li prodávat, musí být milá! Ať si vrhá své znechucené pohledy někde do papírů, já na ně zvědavá nejsem.)
Ano, vím, jsem opravdu začátečnice. Moje "macecha" i vrtá, pokládá dlažbu, shazuje sníh ze střechy a kdovíco ještě. Moje kolegyně, veterinářka Janka, si vykachlíčkovala celý operační sál. Již zmíněná policistka Jarča mi zaházela díry po zavedení elektriky, tzv. šlicy. A jak! Řemeslník, který mi tu stavěl příčku, jen valil voči a říkal, že to viděl jen ve filmech pro pamětníky. (Asi z dob kolektivizace.)
Ale já jsem na sebe i tak pyšná. I když vás, holky, asi nedoženu...