Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Listopad 2016

Úterý.

24. listopadu 2016 v 22:25 | Iva Kapčiarová
Úterky máme krásné. Vyzvednu Fredíka ze školky brzy a jedeme na plavání. Oba se moc těšíme. Fredík sedí vedle mě ve své sedačce. Jakýsi záchvěv sdílnosti ho přiměl povědět mi, co se dělo ve školce: "Boural jsem dětem hračky." "A zlobila se na tebe paní učitelka?" Podíval se bezelstně. "Ne, nezlobila." "A co ti říkala?" Zaváhal. "Frediku...ty jsi hodný." Nezdálo se mi to, ale věděla jsem, že z něj už víc nevyrazím, tak jsem mlčela. Za chvíli se ze sedačky vedle ozvalo hlasem paní učitelky:"Nebourej to! Nebourej to!"
Plavání probíhá pokaždé stejně. Skoky do vody, běh po pěnových deskách a skok s rozeběhem, splývání k okraji bazénu- to všechno jsou disciplíny oblíbené. Následuje vypuštění dětí s plovacím páskem. Cílem je, aby lovily plovoucí hračky a plavaly s nimi ke košíku, dokud nějaká hračka na hladině zbývá. Tady nastává pro Fredíka volná zábava. Odpluje někam do rohu a točí se dokola nebo blaženě leží na zádech nebo si někde jen tak lebedí a bublá do vody. Na práci se nepodílí. Ostatní děti radostně vykonávají, co mají a můj syn si dělá, co chce a je naprosto spokojený. Naše plavčice Zuzka je k němu naštěstí tolerantní.
Fredík je takový, jaký je.

Lidl

24. listopadu 2016 v 22:11 | Iva Kapčiarová

Lidl.
Můj starší syn si vyhlédl v reklamních letácích Lidlu dřevěnou železnici a autodráhu. Máme velký koš z minulých let, ale TAHLE rozšíření velice nutně potřebujeme. Fredík má zítra narozeniny, Vánoce přede dveřmi, dřevěné hračky jsou krásné a mají duši…No tak jo.
Díky propagaci v televizi mi bylo jasné, že VŠICHNI o dnešní akci vědí.
Musíme být před Lidlem v sedm. Podařilo se. Za tři minuty sedm jsem cpala žeton do vozíku. Nebyla jsem jediná, asi dvacet lidí dorazilo dříve. Tvářili se odhodlaně. Rychle jsem přelétla očima, kolik z nich je ozbrojených (zaslechla jsem, jak se v minulosti několik důchodců šermovalo holemi a přetahovalo se o jeden jediný kus artiklu, který chtěli všichni). Nikdo. Rozesmála jsem se na celé kolo v očekávání věcí příštích.
Nad vchodem zablikalo světýlko a dveře se začaly otevírat. Najednou jsem i já pocítila to vzrušení. Svírala jsem vozík jako řídítka motorky, jen přidat plyn. Adrenalin se dmul v mých žilách tak, že jsem měla nutkání se přesvědčit, jestli se mi nedělají boule. Jen mé vychování mi zabránilo chovat se nepřístojně a najíždět na soky přede mnou. Dokonce jsem několik lidí z boku pustila, ostatní o zipování zřejmě neslyšeli.
Nemýlila jsem se, cílem byly dřevěné hračky. Byla jich obrovitá hromada. Na všechny se dostane (ach jo, co teď s tím adrenalinem?). Hračky se přesouvaly do nákupních košíků, hned bylo jasné, kdo má doma holčičku a kdo kluka. Lidé, kteří už děti neřeší, se tvářili blahosklonně, když jsem vykládala to nehorázné množství krabic na pás. Trošku jsem se zastyděla, ale pohled do jejich košíků mě uklidnil - ležely tam naskládané plechovky Pilsner Urquell, dvoupatrové nálože. Zřejmě také v akci.
Lov se podařil, naprosto jsem se finančně zruinovala. Nezbývá mi než doufat, že někdo pocítí touhu mi na dárky přispět. Mileráda mu je i zabalím.

Fredík je bytost poetická.

22. listopadu 2016 v 18:21 | Iva Kapčiarová
Fredík je bytost poetická.
Miluje stíny. Vraceli jsme se k autu se sluníčkem v zádech. Vykřikl :" Podívej, stín má taky maminku!"
Fredík je bojovník.
Celý den vydrží poslouchat soundtrack Gladiátora a šermovat. Střídavě je Commodus a Maximus. Musím mu vždy sundat tepláčky, "aby měl kolena jako gladiátor". (Jeho výrazy jsou tak procítěné, že si již sháním střih na šaty, které si vezmu na předávání Oscarů.) Nejvíce miluje večery, kdy může sledovat, jak je na tom v boji jeho stín.
Fredík je reklamní agent.
Má rád reklamy. Hraje je naprosto úžasně. Tu "žádný citron, použijte timber...spláchni ze sebe pot..." nesnáším, ale v jeho podání je opravdu vtipná. Malý panáček s mužným hlasem ječí tyhle nesmysly...
Fredík je empatický.
Na veterině žádal doktorku, jestli by nemohla zachránit věšáček z Ikey, takovou tu zadní půlku pejska, že ho někdo ukousnul....
Fredík je velice nábožensky založený.
Naše procházky končívají na hřbitově. Má zmapované všechny Ježíše . Má je i "pojmenované" - ten malej, ten co má bolavý nohy (rez mu je skoro sežrala), ten smutnej.... Podivuje se, "jaký maj divný trenky" a "namazaný břicho" a tak. Vydrží se na ně dívat dlouho. Obvykle se začne smrákat a já znervózním. Dovedu si představit lepší místa, kde být po setmění...
Fredík je ....zvláštní, ale je můj. Asi ho miluju...