Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Hajání na plínku.

10. prosince 2016 v 18:33 | Iva Kapčiarová
Hajání na plínku aneb za tohle mě za pár let zabije....
Fredík má vývoj skokem. Pohybově na tom jako miminko moc dobře nebyl. Už už to vypadalo, že se otočí ze zad na bříško…ale neotočil se ještě mnoho týdnů. V deseti měsících vůbec netušil, že má nohy a může se o ně opřít. Nelezl, ale plazil se jako raněný voják pod elektrickým vedením. Cvičili jsme Vojtovu metodu. Pak se jednoho dne rozhodl a nebyl k zastavení, lezl, najednou i seděl a za chvíli chodil. Následovaly kruté měsíce, kdy jen běhal, vypadalo to spíš jako zrychlené záběry než reálný život. Nostalgicky jsem vzpomínala na období, kdy se můj malý synek nehýbal a jen se na mě usmíval.
Stejně to měl s řečí. Na roce je norma deset slov. Neplnil normu. (Zdeněk, jako vedoucí pracovník v továrně, z toho byl značně znepokojen.) O měsíc později ale uměl slov padesát a pak už pusu nezavřel. Mluví nonstop. Jeho slovní zásoba je skvělá, poradí si i s dlouhými cizími slovy, málokdy něco zkomolí.
Nechtěl sám jíst. Jeho vrstevníci dávno jedli bez nehod i polévku a Fredík nic. Držel vidličku nebo lžíci a hystericky ječel, že "to nejde". Už mu byly skoro tři, přihlásila jsem ho do školky a nahlásila, že se sám nenají. On si ale sedl způsobně ke stolečku a vzorně se najedl. Protože se tak rozhodl.
Nic s ním neuspěchám, musí chtít.
Plíny…taky horor. Už jsem se bála, že ho budu chodit přebalovat o velké přestávce i na gympl.
Jednoho dne začal používat nočník a plíny zůstávaly suché i v noci.
Horší to bylo s ….kakáním. Ze začátku jsme mu dávali na spaní plínku, tak si slušně řekl, že je moc unavený a chce spinkat. Běžel ale pod stůl a …..tam to udělal. Přemlouvání a sliby nejrůznějších odměn nepomohly. (Výsledkem bylo jen, že i u přírodopisných filmů radostně vykřikoval "dostane karamelku" u jakéhokoliv vyměšování. ) Nedostal plínu, nekakal.
Nechtěla jsem, aby skončil v nemocnici, vždy jsem tak po dvou dnech rezignovala. Popis své nepřekonatelné únavy a nutnosti si jít okamžitě lehnout zkrátil na poetický výraz "hajání na plínku".
Sice rozhořčeně komentoval situaci "sedí pod stolem a kadí tam" , ale používal třetí osobu, tak vlastně o nic nešlo. To byl přeci někdo jiný, ne on.
Úderem třetího roku (před dvěma týdny) se rozhodl, že plíny nechce, ale na nočníku i WC byl naprosto zoufalý, začal TO dělat do kalhot. Hrůza. Slýchám děsivé příběhy matek, zejména chlapečků, že toto období trvalo třeba do čtyř let. Mít kyblíky s namočeným prádlem ještě rok? No to ne!!!!
Včera si Fred usmyslel, že se polepší. Zatím se daří.
Zn. Koupím obří balení polských karamel. Nabízím několik metráků plínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama