Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Klíče.

4. prosince 2016 v 18:20 | Iva Kapčiarová
Klíče.
Vždycky jsem byla roztržitá. Celý život pořád něco hledám. Klíče, mobil, doklady, děti…
Vzpomínám si na jeden velice úspěšný měsíc na gymnáziu. Tenkrát jsem ztratila šestery klíče. Jedny od našeho bytu, jedny tátovy, obrovský svazek - nechala jsem ho na minutku ve dveřích dole na autobusáku…zmizel.Táta musel vyměnit spoustu zámků, trošku jsem se na něj zlobila, že nebyl právě příjemný. Zbytek byly klíče od psího kotce.
V Americe jsem měla klíčenku Keys I haven´t lost yet. Ztratila jsem je samozřejmě několikrát, ale vždycky se nějak záhadně našly. Jednou ne dost brzy, už jsem si nechala odvrtat zámek od auta. Ani nemluvím o tom, kolikrát jsem tam volala policii, aby mi otevřeli auto, když jsem klíče nechala uvnitř.
V práci, na veterině v Jablonci, jsem všechny nakazila, říkali tomu Kapčiarovic nemoc nebo tak nějak.
Jednou jsem jela na výjezd k aljašskému malamutovi, všechno zahrabával. Po návratu do ordinace nikde mé klíče nebyly. Volala jsem majitelům malamuta, jestli jsem je nenechala u nich. Nenašli je.
Představovala jsem si, jak přerývám celou jejich rozlehlou zahradu a hledám velký svazek od dvou ordinací. Nakonec se ukázalo, že mi je ukradla sestřička Šárka, již postižená zhoubnou roztržitostí.
Od té doby jsem se hodně zlepšila. Doma mám speciální košík na klíče a z devadesáti devíti procent je tam i odložím. Horší je mé počínání mimo domov. Pokud se někam přesunuju a pospíchám, často jedu na autopilota, dá mi hodně práce vzpomenout si, kdy a kde jsem je držela v ruce naposledy.
Tento týden byl zvláště výživný. Klíče jsem ztratila dvakrát. Poprvé se našly v mateřské školce, podruhé, podotýkám, že hned další den, jsem je omylem nacpala synovi do školní tašky nebo to udělal on, kdo ví.
Nedávno jsem absolvovala se synem vyšetření v pedagogicko- psychologické poradně. Poslala nás tam škola poté, co mu udělili ředitelskou důtku za zapomínání. Dostal se k psycholožce, která se specializuje na nadané děti. Zmínila jsem jeho slušné výsledky v testování pátých tříd (Já vím, Jano, tvůj Méďa dopadl ještě lépe, ale to je jasné, zvážíme-li , koho má za rodiče!!!). Psycholožka se zprvu tvářila skepticky: " Mohlo to být i nácvikem, když ve škole nějaké sciotesty dělali v rámci přípravy na gympl."
Poté si ho vzala do parády a po dvou hodinách si mě zavolala. Byla nadšená. Prý je velice nadaný.
(Asi ho budu muset nafilmovat, když se snaží drásat mé nervy a vypadá jako že nemá všech pět, co pět, možná ani čtyři!, pohromadě….). Má ale poruchu exekutivních funkcí. Proto nic nedotáhne do konce, má problém stanovit si priority, zapomíná…
Asi nebude těžké zjistit, po kom to má. Tak takhle se TO jmenuje!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama