Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Veterinární koleje.

9. prosince 2016 v 17:20 | Iva Kapčiarová
Veterinární koleje.
I na veterinárních kolejích platila přísná pravidla. Zejména zákaz chovu zvířat. Nikomu zákaz nevadil,
Zvířat tam žily desítky - od různých hlodavců, přes kočky až po psy.
Koleje se ve 22 hodin zamykaly. Kolem 21.30 probíhalo poslední večerní venčení.
Začaly proudit davy studentů s taškami, velikostí a tvarů dle plemene psa. Některé tašky vypadaly docela přirozeně a staticky. Jiné měly podivný tvar nebo se mrskaly. Těsně před zavírací hodinou se všichni vraceli.
Já sama jsem v Brně psy mívala jen někdy. Nejdříve Berušku, křížence knírače. Z nádherného plyšáčka vyrostlo šeredné stvoření s dlouhýma nohama. Jednu dobu "díky" hormonální poruše skoro holé. Beruška byla milé a mazlivé zvířátko, které se v momentě vypuštění do přírody proměnilo v poťouchlou nezbedu a u nohy způsobně zasedla až poté, co mé nervy byly nadranc a zkusila jsem zoufale i několik šipek (dopadla jsem pár centimetrů od ní a chytit se mi ji nepodařilo).
Díky Berušce jsem získala sympatie se všemi majiteli ošklivců a oškliváků, vždycky jsem na jejich miláčcích našla něco, co jsem pochválila. Když je pes osobnost, nemusí přece být krásný!
Beruška se do normální tašky srovnat neuměla, kvůli těm štaflíkovitým nohám jsem ji pronášela v obrovité brašně a její napjaté tělo se přes ni naprosto zřetelně rýsovalo.
To Benjik byl jiný kabrňák. Úplně nenápadný. Jezevčík z asi páté ruky. Maminka mi ho "sehnala" hned den poté, co Beruška umřela. Benjik jel do Brna na odtučňovací kúru. V té době jsem bydlela v přízemí. Ven jsem ho vynášela v malé kabele, dovnitř jsem ho cpala oknem. Musela jsem trochu zatlačit, sotva se vešel mezi mříže. Benjik měl totiž v Jablonci svou zajetou trasu. Bydlel u číšníka Jirky, kterému se ho zželelo - nechtěl ho nechat na ulici, ale stále hledal někoho, kdo by ho opravdu chtěl. Svobodomyslný jezevčík si hned po ránu začal své pochůzky, zaběhl do řeznictví a do několika hospod, všude pobyl a něco dostal. I v Brně na odtučňovacím zájezdu se neomylně vrhal do dveří všech restauračních zařízení. Jenže já byla s ním, tak měl smůlu. Po měsíci odjížděl domů krásně štíhlý.
Jednou přišla do pokoje neočekávaně kontrola. Pes ležel jak dlouhý tak široký na mé posteli a ani nezvedl hlavu. Začala jsem něco koktat, ale paní mě zarazila, zkontrolovala čísla postelí, stolků a skříní a odešla. Žádnou dohru to nemělo. Celkem by mě zajímalo, kolik zvířat tenkrát našla….vlastně jim také mohla přidělit inventární čísla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama