Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Narozeniny.

22. ledna 2017 v 22:43 | Iva Kapčiarová
Můj narozeninový den byl skutečně originální a doufám, že poslední takového druhu. Skončili jsme s Fredíkem v nemocnici. Ráno mi nahnal pořádně strach. Laryngitida. Když chce normálně hodně čilé dítě jen spinkat a nemůže dýchat ( dýchá strašně rychle, trochu jako pejsek, když je mu moc teplo.... a navíc lapá po vzduchu a zapojuje do dýchání bříško ), asi to otřese i otrlými a já jsem hysterka. Ani čekání u šraněk mi nepřidalo. Ještě že se mnou byla paní Anderová, která ho měla původně hlídat, zatímco já měla ždímat poslední zbytky své energie při výuce čtení a matematiky . Nakonec jsme popadly dítě a hurá do špitálu. Nebylo kde zaparkovat. Všechna parkoviště okolo nemocnice narvaná. Silnice poblíž také. Sněhová kalamita...tam, kde by se jindy parkovat dalo, překážely hromady sněhu. Auto jsem píchla na sídliště vzdálené asi kilometr. Nějaký chudák mě po dobu hospitalizace jistě proklínal, když byl nucen vykutat si ve ztvrdlém šedém humusu další parkovací místo. Nicméně padesátikorunou mi auto neobtáhl.
V nemocnici synek po inhalaci adrenalinu záhadně ožil a zjistil, že nemá meč. Průšvih! Vydyndal dva dlouhé příboráky a šermoval ostošest. Neodložil je ani při rtg plic, musela jsem je silou držet mimo záběr, aby si rentgenolog nemyslel, že čte snímek polykače nožů.
K večeru mého synka sklátila čtyřicítka horečka.
Mělkému a trhavému dýchání nepomohla ani další inhalace adrenalinu a přišly na řadu kortikoidy.
Další den proběhl docela klidně, kromě toho, že mé svědomité užívání nebulizátoru spustilo požární alarm - houkal asi pět minut, než se přišlo na to, kde "hoří".
Že je mému děťátku dobře, bylo jasné už u snídaně, když mudroval: "Mami, já to kafíčko nechápu. Vychutnávám si ho." Potom si všiml šroubu pod dětskou postýlkou a říkal, že je to oko. "Líbí se ti, jak se na nás dívá?"
Dnes nás pustili.
Narozeninové občerstvení, které jsem připravila na dívčí mejdan, buď už není (šuba aneb sleď v kožichu), nemám na něj chuť (paštika s brusinkami a krémové karamelové řezy) nebo jsem nestihla udělat (pečený salát a sejkory).
Snad příští rok...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama