Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Rostbíf.

11. ledna 2017 v 12:10 | Iva Kapčiarová
  1. Rostbíf.
    Máme vlastní tradici. Na Vánoce jedině rostbíf. Začínala jsem receptem Venduly Svobodové, nejdříve se orestovaný kus masa pekl na 225 a poté 175 stupňů. Časy si už nepamatuju. Podával se s burgundskou omáčkou a opékanými brambory. Na Vánoce se mi povedl výborně. Sezvala jsem celou rodinu na narozeniny v lednu a výsledkem byla předražená podrážka, ač jsem postupovala naprosto stejně. Asi bylo na vině maso. Přesto jsem se na čas s hovězím na svátky rozloučila. Před lety jsem ve firmě potkala kulinářského specialistu Radka, odborníka na pomalu pečený rostbíf. Pustila jsem se opět do toho s Radkovým receptem a podávala tento skvost s brokolicovým salátem nebo s fazolkami dle Veroniky (na slanince a s balkánským sýrem). Fígl je v tom, že při nízké teplotě jen málokdy něco pokazíte. Obvykle zůstane masíčko růžové a šťavnaté, někdy až příliš růžové. Chce to vypilovat k dokonalosti.
    Protože maso ale nikdy nevážím, nebyla jsem schopná předat recept dál. Pokud nevlastníte teploměr (já ho nemám), ten flák masa nevidím, neznám vaši troubu, neumím poradit, jak dlouho ho péct. Příliš mnoho "proměnných".
    Letos na Štědrý den jsem to trochu přehnala, z obrovského vysokého roštěnce délky celé krávy, jsem odřízla gigantický kousek a naložila ho do lahodné směsi dijonské hořčice, rajského protlaku dvakrát zahuštěného a vydatné porce olivového oleje... a do masa jsem vetřela spousty pepře nahrubo namletého. To "hovado" bylo přes celý pekáč, při opékání na plotně jsem s ním zápasila, připadala jsem si jako toreador, pekáč lítal po plotně, všude hustá rudá omáčka, svaly na rukou namožené ....stejně se mi ale nepodařilo masíčko zatáhnout pěkně do hněda jako jindy. (To to moje velikášství a krmící pudy - aby někdo nehladověl!) Raději jsem toho mazlíka ještě chvilku poškádlila při vysoké teplotě v troubě a poté jsem ho jen lehce šimrala při 90 stupních celých šest hodin. Výsledek byl dobrý, ale ne skvělý. Tak takhle ne!
    Dnes jsem flákotu zvážila. Dvě kila. (No nazdar, ten první kus musel mít tak 3,5 kg!) Parádně se vešla do pánve a opékání proběhlo podle mého gusta. V troubě čtyři hodinky při devadesáti stupních. Dopadlo to na jedničku. Tenké plátky vymáchám ve výpeku a nechám na konzumentovi, jestli použije slánku nebo ne.
    Maso je výborné i studené, ještě tak jeden, dva dny pak nemusím vařit! Hurá!
    Tak příští rok zase takhle! A pro přátele mám alespoň nějakou měřitelnou hodnotu - 2kg masa zhruba 4 hodiny při 80 - 90 stupních, podle trouby. Dobrou chuť!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama