Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Únor 2017

Nejsem hypochondr

21. února 2017 v 9:24 | Iva Kapčiarová

  1. Nejsem hypochondr.
    Nechci brát žádné léky, nechci nosit brýle, chci být stále mladá, protože tak se cítím, pokud se nevidím.
    Je mi 46, jsem obézní a moje tělo je na mě naštvané. Neustále se mi snaží sdělit : "Ivo, takhle to asi nepůjde." Nenápadně přitvrzuje. Začíná být hodně nezdvořilé, možná i trochu sprosté.
    Už to dávno není o tom, že se na sebe nemůžu ani podívat, přestala jsem se fintit a líčit. I to je neomluvitelné, ale nejde o život....
    Začala mě bolet kolena. Bolí mě už dva roky! Při chůzi z kopce se pohybuji jako Bambinot. Při náledí se šourám jako důchodkyně, protože mi kolena nedovolí "surfovat" a mám strach, že už se nikdy nezvednu, pokud upadnu.
    Miluju kafe a byla jsem zvyklá jich denně vypít třeba pět. Nevadilo to, měla jsem tlak jako miminko i tak. I v těhotenství. Jenže kdeže loňské sněhy jsou. Mám tlak vysoký a kafe si dovolím jedno - jen ráno.
    V hlavě mi už zase buší, je to čím dál častější, srdce jede na plné obrátky....slupla jsem tři stroužky česneku, tofu, vypila citronovou šťávu, udělala si akupresuru na optimalizaci tlaku. Nepomohlo. Tak jo. Mám strach. Rezignuju. Jdu si vyzvednout lék na předpis. Těsně před zavírací dobou jsem obalena česnekovým odérem vlítla do lékárny a mám ho!
    V hlavě mi sice buší neustále, ale po přečtení příbalového letáku váhám.
    Nežádoucí účinky zahrnují mdloby, infarkt myokardu, zánět slinivky břišní, zúžení dýchacích cest, akutní renální selhání a podobné roztomilé stavy. Musím se rozhodnout, jaká smrt pro mě bude nejpříjemnější a .......nebo už doprdele zhubnout!
  2. P.S. Na vynikající gigantické škvarky z plemene mangalica budu již jen vzpomínat. A na sejkory, pěkně upečené na teflonce vymazané mangalicovým špekem, vydatně vymáchané v osoleném másle s česnekem... Chroupu salátové lístečky. Okurku. Papriku. Chutná mi to. Protože MNĚ CHUTNÁ FFFFFFFFŠECKO!

Gladiátor.

14. února 2017 v 12:51 | Iva Kapčiarová
  1. Fredík miluje gladiátory a bojovníky všeho druhu. Celé dny šermuje s příboráky nad hlavou, to cinkání ho baví. Nebo si hraje s některými kousky ze svého arzeálu mečů - plastových a dřevěných.
    Vydrží se dívat hodiny na "historické" kostýmní filmy. Některé scény jsou nevhodné pro malé děti, nějak mu vždy vysvětlím že je to jen jako a že tohle je ale vošklivej míč, když upadne na zem hlava. Zatím si to nespojil, že na koni jede tělo bez hlavy a pak se ta hlava kutálí po zemi. Naštěstí. Taky už sám křičí Hele mami, kečup!, pokud je scéna "krvavá".
    Nyní začal přehrávat Gladiátora. Hraje všechny role. Maxima (obvykle komentuje, že má chlupatý ruce jako gladiátor), Comoda, Quinta, Proxima, dav. Rozvášněný a skandující dav mu jde nejlépe.
    Proto mi vůbec nevadí, že Gladiátor běží každý den. Fredíkovy herecké výkony jsou obdivuhodné (repliky jsou čím dál přesnější a úplnější) a ani ten originál není špatnej. Kde jinde je tolik záběrů na takového fešáka, jako je Russell Crowe?
    Ano, koukáme se na televizi! Můj syn je už dlouho střídavě nemocný a zkuste udržet malé a akční dítě v klidu dva měsíce! Než mě odsoudíte, jak strašlivá jsem matka! Abychom se nenudili, pouštíme si film i v originále, některé scény umí i anglicky (dá-li se to tak nazvat). Úplnou novinkou je, že hrajeme podle filmového scénáře i po cestě autem, venku na procházce, prostě všude. Fredík je Maximus Decimus Meridius a já mu sekunduju. Obvykle jsem Quintus nebo černý gladiátor spolubojovník a čistím Maximovi ránu na rameni od červů. Nebo je Comodus a já jsem Lucilla ( to mi dost lichotí, ona je nádherná). Měla bych pořídit nějaké záznamy našich hereckých etud a zaslat je do Hollywoodu, abych jim usnadnila rozhodování, jestli natočit remake. Mohli by ušetřit i za casting.

Pojízdný cirkus.

14. února 2017 v 12:19 | Iva Kapčiarová
  1. Pojízdný cirkus.
    Když byl malý Ríša, trávili jsme většinu dne na cestách. Měla jsem kočárek, sestavený ze dvou nebo tří příšerných modelů a výsledek nebyl nijak esteticky oslnivý, ale fungoval perfektně. Na lesních cestách přejel i obrovité kořeny a ovládal se docela snadno, to byla nutnost - u kočárku šlapali naši dva psi, bláznivý staford ( tenkrát ještě plný síly) a lenivá malá teriérka Bobina, ta se občas svezla v košíku pod Ríšou, zvláště při dešti. Do kočárku se vešlo vše - nočník, náhradní vodítka, psí miska, svačina a voda pro nás i pejsky...Dbala jsem na to, abychom měli na túrách pohodlí.
    Fredík má tu smůlu, že jsem o devět let starší ( všechno mě bolí ) a navíc na kočárku nevydrží. Naše pěší výlety jsou proto kratičké. Ale pojízdný cirkus udržuji stále - můj červený Multivan. Také vozím nočník a vše, co bych mohla potřebovat. Dnes se mi to vyplatilo. Fredík začal u kasy plačtivě škemrat, že chce do koupelny, protože ho bolí bříško. Pokladní zůstala lhostejná. K autu jsme doběhli.
    Seděl si tam jako v pokojíčku.
    Můj multifunkční vůz je nejlepší!

Debaty.

14. února 2017 v 12:15 | Iva Kapčiarová
Debata astronomická.
V létě si Fredík pochvaloval, že sluníčko funguje.
Včera jsme se dívali z okna a už bylo pozdě.
"Je tma. Už zhasli."
Byla jsem unavená a nechtělo se mi vysvětlovat, jak to je doopravdy a ani jsem neměla sílu se ptát, kdo že to zhasl. "Sluničko spí. Má službu měsíček."
"Sluníčko spí v postýlce, má dečku a pejska," usoudil můj syn a dál mačkal své spací propriety.


Debata náboženská.
O Vánocích se Fredík nemohl odtrhnout od dřevěné sošky Ježíše. Můj táta zapátral v nitru svého velkého domu a ještě jednu objevil. Od té doby, co je Fred hrdým majitelem Ježíše, máme klid. Nemusíme na hřbitov.
Tuhle k nám přišla na návštěvu Stázinka. Klouzali se spolu na klouzačce a Fredíkův zrak zavadil o sošku na zdi. "To je Ježíšek. Pověsili ho na kříž a zabili ho."
Stázinka vykulila oči : "Že ne?"
"Ano, je to pravda, ukřižovali ho, " řekla jsem.
"Ukřižovali ho, protože vstal z mrtvých," zazdil debatu můj malý teolog.
"Ale nikdo neví, proč!" dodala sebejistě Stázinka.
Dohromady je jim sedm.