Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Březen 2017

Ve škole.

16. března 2017 v 11:09 | Iva Kapčiarová
  1. Paní učitelka se tak snažila, nadšeně kreslila kořínky v půdě:"Tak a z kořínků vyroste.....", křídou vyjela nahoru. Děti : "Stojánek."

  2. "Tak děti, kdopak je manželka housera?" Nic. "No H....H...."
    Děti: "Housenka."

  3. Dnes měly napsat mláďátka ke kohoutovi, na dalším řádku ke krávě. Na obou řádcích se v jednom sešitě skvělo KUŘE.

Malý muž.

9. března 2017 v 12:21 | Iva Kapčiarová

Malý muž.

Našemu Fredovi jsou tři roky. Už dlouho je to ale typický muž.

Při sprchování, to mu byl tak rok, se předklonil a naprosto fascinovaně se zadíval na své vybavení. Nemohl se toho pohledu nabažit.

Asi před týdnem se koupal ve vaničce, ležel, užíval tu pohodičku a najednou vyskočil a zase zalehnul do pěny, to opakoval mockrát, snad dokud mu voda nevystydla. Až jeho komentář :"Podívej, ono to vždycky spadne", mi objasnil, proč to dělá. Objevil krásy fyziky, hydrostatickou vztlakovou sílu a gravitaci.

Nyní je ve fázi, že si neustále kontroluje, "jestli je zrovna malej nebo velkej." Objevuje biologii. Když je "velkej", má z toho obrovskou radost a ihned se s námi pyšně podělí :"Podíííívej!" Chápu, že mu to přijde úžasné, ale pevně doufám, že to nebude dělat i ve školce.

Včera.

8. března 2017 v 9:14 | Iva Kapčiarová
  1. Zrovna jsme snídali. Fredík se zadíval na staršího pubertálního bratra :"Ríšo, ty máš knir jako maminka."
  2. A večer mi povídá : "Jsem unavený z boje...." Nijak mě to nepřekvapilo, polovinu dne je Maximus Decimus Meridius, jenže tentokrát pokračoval : "s pupínky."
    (Naštěstí už zasychají. Sbohem, neštovice!)
    P.S. Jsem na Maxima zvyklá. Automaticky na vše odpovídám : "Ano, Maxime. "Jsem taky pravděpodobně jediná matka, na kterou dítě už týdny volá Quinte! i při vyzvedávání ze školky

Hodinový manžel.

8. března 2017 v 9:08 | Iva Kapčiarová

Hodinový manžel.

Hodinový manžel je moje spása. V "mém bytě" bylo a je potřeba udělat spousta věcí.

Hodinový manžel přišel, viděl a udělal. Upravil a připevnil kuchyňskou linku. Postavil příčku. Dodělal a vyspravit sádrokartony po Michalově řádění s kladivem - bratr hledal myš, která našla úkryt právě za sádrokartonem…..a hledal ji dlouho…..:)

Upravil starší nebo novější šuntový nábytek, přivrtal ho ke stěně, pověsil obraz na zeď atd.

Hodinový manžel není nikdy ironický, nekritizuje moje nápady, neponižuje, netváří se naštvaně a neočekává, že budu číst jeho myšlenky a aportovat nářadí nebo intuitivně reagovat při asistenci. Hodinový manžel asistenci většinou nepotřebuje. Má vše připravené dopředu, má asi víc rukou než běžný muž, zároveň si drží skříňku a vrtá….nebo nevím, jak to dělá, ale výsledek je vždy perfektní. Neremcá, že to nejde, narazí-li na bublinu ve zdi a s klidem vyvrtá další díru. Skříňka je ale přesně tam, kde ji mít chci a drží! S vodováhou to umí báječně. Mohla bych pokračovat do nekonečna s chválou.

Zaplatím, ale ta investice stojí za to. Nezůstane ve mně žádná hořkost. Nemusím z paměti vymazávat epileptiformní záchvaty svého muže.

Kdybych toho svatého muže činu najala i do společného bytu, nemusela bych se roky naštvaně dívat na strop, kde trčí kabel a má být digestoř ( ta si již bez záruky lebedí na půdě v dosud neotevřené krabici), na další kabel trčící a čekající na osazení svítidlem, a předstírat, že se mi líbí industriální design.

Nemusela bych se dívat na skříňku, která stále nemá dvířka, na linku, které chybí izolační lišty a voda zatéká za ni….mimochodem vyřadila myčku a už mi s nádobím nepomůže nikdo a nic.

Měla bych radost, že je vše tak, jak má být.

Hodinový manžel přijde a udělá.

Vřele doporučuji.

Pražácí.

4. března 2017 v 12:44 | Iva Kapčiarová
  1. Pražácí.
    Tanvald je nedoceněné město. Spousta lidí si dokonce myslí, že je hnusné. Tanvald je ale víc než to, co vidí lidé projíždějící chmurným táhlým čímsi bez náměstí. Máme tu lesy, louky, řeky, krásná zákoutí, malebné roubenky, sjezdovky, rozhlednu... určitě je čím se kochat. Ti, co tu trochu pobyli, už vědí a vracejí se do samotného Tanvaldu i do jeho okolí.
    Když je víkend, hezké počasí, sníh, mlha, inverze, mráz, obleva, vedro, déšť, prázdniny….., přijedou lidé z velkoměsta.
    Lidé z velkoměsta se vyznají. Vystoupí z auta, nasají znalecky náš svěží vzduch a jsou v sedmém nebi. Při té příležitosti spáchají několik útoků na obchody s potravinami, aby se nemuseli kochat a sportovně vyžívat hladoví.
    V "centru" se na malém plácku nacházejí hned tři řetězcové prodejny. Tam se všichni rozptýlí a vejdou se. Je u nás ale i pár soukromníků, osobně chodím do pekařství k Maškovi pro žitný chléb a k řezníku Tomášovi, protože mi před očima namele maso a můžu dělat skvělé domácí hamburgery a tataráky a polévky a omáčky z dobrého hovězího, které si vyberu. Pražané tohle všechno vědí také a nahrnou se tam a fronta je až ven a parkoviště zacpaná, stojí i na místech naprosto nemožných a vyjíždějí, jak jsou zvyklí, neohleduplně. Pro mě to znamená kompromis - nenakoupím, co jsem chtěla a budu vařit něco jiného a snídat budeme knackebrot.
    Nejen parkoviště, ale ani naše malé a milé komunikace nejsou na jejich dlouhé kolony připraveny, nemáme zde žádné semafory, občas se nedá přejít ani na přechodu, mimo přechod můžete na straně, kde být nechcete, i zestárnout.
    Ale to nevadí, aspoň se nenudíme! Jsme rádi, že jezdíte! Jen na to nesmím zapomínat a musím nakoupit mimo vaše hlavní nájezdní hodiny!