Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Na naší domácí scéně.

2. května 2017 v 15:52 | Iva Kapčiarová
  1. Už měsíce máme rozdané role. Jsem Quintus. Zdeněk je Proximo. Fred je Maximus Decimus Meridius, samozřejmě.
    "Proximo, dej mi, prosím, pití."
    V sobotu ráno jsem jela do školy, dělám si kurz pro asistenty.. Zavírala jsem dveře a z postele slyším :
    "Kde je Quintus?" Rozesmálo mě to na cestu.
    Doma driluju češtinu. Třeba mi říká: "Mám tě rád a ty mě máš rád." "Ne Fredíku, mám tě ráda, jsem holka." "Ne, ty jsi Quintus a máš mě rád."...
    "Jedeme do Quintusova Tanvaldu?"(ten nesprávný tvar trpím, protože mě baví )
    "Jedeme do ProximoTanvaldu?"(tenhle je taky roztomilej)
    Tak je jasně řečeno, že ví, do kterého našeho bytu jedeme.
    Gladiátora jsem viděla nejméně šedesátkrát, proto mi nedělá problém chytat se správných textů.
    "Free my men."
    "Free the prisoners! Go!"
    Tuhle scénu někdy hrajeme anglicky.
    Sekunduju ale i ve scénách, kde Quintus nevystupuje. Je třeba někoho obsadit do vedlejší role? Jsem k dispozici.
    Občas hrajeme podle Fredova vlastního scénáře. Nejen Gladiátora, Hobbita, ale i vymyšlené příběhy, reperetoár je dost pestrý.
    Pro jistotu mi vždy řekne přesně text, uvedený slovy Musíš říct.....
    Většinou je Fred - scénárista/režisér spokojen. Stává se, že mě opraví, intonace není přesná, ale jen zřídka.
    Jako herečka jsem asi slušná.
    Horší je to se zpěvem. Oba mí synové milovali můj zpěv zhruba do dvou let svého života. Pak mi ho zakázali.
    Dnes jsem taky slyšela jasné :"Mami, nezpívej. Budeme šeptat, ty a já!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama