Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Poslední dubnová neděle.

2. května 2017 v 15:54 | Iva Kapčiarová
  1. Můj malý syn by přežil kdekoliv.
    Možná i na poušti.
    V neděli jsem potřebovala vygruntovat a vymést autíčka, kuličky, rytíře a drobečky ze všech koutů domácnosti a vytřít pořádně podlahu. Vyexpedovala jsem syny ven na louku. Za chvíli mi to nedalo a vydala jsem se na kontrolu. Fred seděl se sousedy v družném hovoru u grilu a cpal se.
    Na pálení čarodějnic se prý také přifařil k nějaké skupince lidí, rozprávěl a hrabal jim do pytlíků s brambůrkami a jinými dobrotami.
    Zdeněk asi raději předstíral, že k němu nepatří.
  2. Jak jsme si užili čarodějnice.
    Já jsem přišla později, čarodějnice už byla upálena, ohňostroj jsem také propásla. Přišla jsem, aby mé nebohé děťátko nebylo bez kontroly, až pivo, zakoupené u stánku, začne mít v krevním řečišti jeho tatínka převahu.
    Jen tak v teplákách a trepkách, s šíleným domácím drdůlkem, jsem odběhla z domova, že popadnu unaveného Freda za ruku a pofičíme zpátky. Již z dálky jsem přesně věděla, které dítě je moje. Ostatní tančily nebo se normálně pohybovaly. To moje skoro nebylo možné okem zachytit, jak tam freneticky pobíhalo a mizelo v černém okolním lese.
    Bylo jasné, že únava se nekoná. Nemusela jsem tolik pospíchat. Domluvila jsem se se starším synkem a jeho doprovodem, že půjdeme všichni společně, ve 22:30. Můj menší, zřejmě cukrem naspeedovaný synek, v pohybu pokračoval se stejnou intenzitou. Zastavil se náhle a definitivně, ve 22:25. Představila jsem si, jak jeho bezvládné tělíčko, asi patnáctikilové, vláčím černočerným terénem, místy prosvětleným jen měsíčním svitem....Tohle v trepkách nezvládnu! Vyšli jsme ihned. Malý syn cestu vydržel, v polospánku statečně pochodoval.... a s bonusem naprosté němoty. Nemusela jsem poslouchat nic. Jaká krása!
    Starší syn nám svítil mobilem, než se úplně vybil. Od té doby ho nikdo z naší rodiny nespatřil. Byl to celkem kvalitní model, zakoupený před třemi týdny. Že telefon dělá radost někomu jinému, jsem se dozvěděla dnes ráno, už ani nemělo smysl jít se po něm podívat.
    Čarodějnice se letos vydařily.
  3. P.S.Před necelým měsícem Ríša někoho potěšil svou ADIDAS (jak jinak?) peněženkou s úsporami, dvěma tisíci korunami. (Nutně si je musel nosit s sebou do školy.) Ríša je opravdu hodný kluk, tolik myslí na ostatní!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama