Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Vetešnice.

9. května 2017 v 10:42 | Iva Kapčiarová
  1. Vetešnice.
    Moje sestřenice Lenka vyrostla v umělecké rodině fotografů a sklářů. Umělci vidí krásno i tam, kde my ostatní nevidíme nic. Jako dítě objížděla s tatínkem a strýcem sběrny kovů a jiných pokladů a oni je objevovali a přiváděli zpět "k životu". To Lence zůstalo. Umí hledat, nakupovat, restaurovat. A má taky nápady a doma více než jedny výkonné a ochotné ruce, které úpravy hravě zrealizují.
    Kořeny mého vetešnictví se datují asi do dob, kdy můj otec začal vozit starý ...masivní nábytek. A kdy jsem si jako studentka koupila prvních pár bavlněných svetrů v second handu.
    V Americe jsme si museli zařídit náš pronajatý domeček na Garden Ave. Za nové věci nám bylo líto utrácet, raději jsme si večer ugrilovali masíčko a namixovali si mraženou Margaritu nebo si dali dobře vychlazeného Jagermeistera či Jacka Danielse. Na vybavení jsme museli ušetřit. Na čem jiném?
    V předvečer dne svozu odpadků (Garbage day) jsme skočili do auta, stylově jsme si pustili cédéčko ženské skupiny Garbage a vyrazili jsme na lov. Na předměstí můžete na ulici najít opravdové skvosty. "Koupili" jsme rotoped, masivní komody, gauč, nějaké lampy….
    A co nebylo na ulici zdarma, to jsme levně pořídili v Garage sale - lidé si před domy vynesli krámy, které nechtěli a za pár dolarů se jich zbavili. Takhle jsme získali stůl a židle a …kamaráda Kamrana.
    (Ten nám zůstal. Je za oceánem a dělí nás několik časových pásem, ale jsme ve spojení. Když u jeho jména na FB svítí zelený puntík, vždycky ho svedu k nějaké vtipné konverzaci.)
    Vetešení jako hobby mi zůstalo i po mém návratu domů. Na chatu, kde jsme dlouho bydleli, se starý masivní nábytek hodil víc než moderní a po zkušenosti s jednou přestěhovanou dřevotřískovou skříní….jsem, upřímně, v tento druh nábytku ztratila důvěru.
    Můj vkus se lety trochu změnil, byl formován mnoha lidmi, kteří ho mají vrozený. Masivní tmavý nábytek pro mě ztratil kouzlo. Světlé vzdušné věci mě oslovují více. Byť je to někdy na úkor kvality. Člověk prostě nemůže mít všechno.
    Dělá mi radost, že jsem si svůj byt zařídila s minimálními náklady a líbí se mi tak mnohem víc. Každý kousek má svou historii. Byla to zábava brouzdat po bazarech a těšit se, jestli něco ulovím. Dobrodružství. Toho bych se vzdát nechtěla!
    Proto mi nevadí, že nikdy nebudu bohatá a byt od designéra mě mine. Nebavil by mě. Tady přesně vím, kdo mi pomáhal v tomhle koutě, kdo přidělal tuhle polici, kde jsem ji vyhrabala...je to osobní a milé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama