Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

včera se mi nedařilo.

22. června 2017 v 18:02 | Iva Kapčiarová
Včera se mi nedařilo. Nic.
Měla jsem se už začít učit na zkoušku, kterou dělám v pátek. Jenže jak tak koukám, nutně musím umýt okna a vyprat záclony. Jenže ty záclony jsem neobroubila a v pračce se mi vypářou. Musím vytáhnout šicí stroj a vrhnout se na šití. Ke stroji jsme během svého četného stěhování ztratila návod. Nejsem zrovna švadlenka, naposledy jse ho použila....už je to dlouho. Před půl rokem jsem ho ale dala k seřízení a zaplatila za něj dva tisíce. Snad bude šít. Spodní nit se cuckovala, že mi tam vznikaly kopce a kopečky. S pláčem volám kamarádce Vlastě, známé to šikulce a švadlence. Staví se po práci a mrkne mi na to.
To mi vlilo nový optimismus do žil. V zápalu mytí oken jsem zahlédla dveře do koupelny a rozhodla jsem se, že je rychle potapetuju. Stejným dekorem jako ty vchodové. Odmontovala jsem věšák na ručníky a otapetovala pravou půlku dveří. Jdu najisto pro další roli tapety a ...uvědomím si, že jsem tenkrát před mnoha měsíci....zrovna tuhle koupila jen jednu. Mám dvoubarevné dveře. Nezbývá mi než doufat, že Lidl bude mít brzy v nabídce stejné vzory. Přimontovala jsem věšák zpět. S ručníkem to nevypadá nejhůř....skoro to není vidět....když se dívám jen tak napůl...
Přišla Vlasta, zprovoznila mi stroj a já docela slušně ušila závěs i záclony. Druhá a třetí záclona jsou ušité už skoro rovně. Do butiku bych je neprodala, ale i tak jsem na sebe pyšná.
Uspím Fredíka a začnu se konečně učit.
Uspala jsem především sebe.
Vzbudila jsem se před sedmou, napěchovala jsem do džezvy kávu a těšila se na ranní probuzení. Ucítila jsem známou vůni, s potěšením jsem nadzvihla víčko a sledovala tmavý proud kávy. Sliny se mi sbíhaly. Beru konvičku a uvědomím si, že je něco špatně. Jako ve zpomaleném záběru sleduju, jak mi plastový držák zůstal v ruce a rozžhavená hliníková bomba s vroucí tekutinou se řítí k zemi. Jen tak tak jsem stihla uskočit, kocour také, ale jak se lekl, zaryl mi drápy do lýtka. Káva se rozprskla po světlé kuchyni a já vztekle vložila kapsli do kávovaru.
Po cestě z práce jsem v úzkých uličkách Horního Tanvaldu potkala traktor. Vynořil se ze zatáčky a já musela do kopce vycouvat asi padesát metrů. Z toho, že jsem nesjela do pangejtu, soudím, že smůla mě opustila. Dobrou noc. Učit se začnu zítra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama