Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Poseroutka

17. července 2017 v 16:26 | Iva Kapčiarová
Tuhle mě Richard (ještě mu není třináct) přemluvil, abych ho nechala samotného přes noc v bytě, jen s kocourem Arturem. Psa jsem měla u sebe. Říkala jsem si, že si to rozmyslí, nezvládne to. Kdo to nezvládl, jsem byla já. Kolem deváté mi volal naposledy, od deseti jsem se mu snažila dovolat já. Nic. Říkala jsem si: Klid, určitě usnul." Moje šílená představivost (jsem totiž posera, dodnes nejdu sama v noci do sklepa ani na půdu, všude vidím masové vrahy a duchy, jako dítě jsem budila bratry, aby se mnou šli na záchod, jejich bosé nožičky zatím mrzly na chodbě před WC) mi ale našeptávala něco jiného : "Určitě nechal otevřené okno do předzahrádky."Do hlavy se mi vkrádaly obrazy z detektivních seriálů, kterými si občas vymývám mozek. "Ale ne, je opatrný, určitě ho zavřel!" V jedenáct už jsem byla na pokraji zhroucení. Vzpomněla jsem si na své kamarádky, jak jejich ratolesti "dost tvrdě" testovaly alkohol. "Ivo, klid, Ríša je rozumný, musíš mu věřit!" Těsně před půlnocí jsem si představila prázdné láhve kolem jeho postele, celou hromadu. Řekla jsem si, že ho pojedu zachránit, aby neskončil jako Jimmy Hendrix, s tím bych žít nemohla. Nakopla jsem červený autobus a za pár minut byla tam. Musela jsem zvonit, měl zavřenou pojistku. Když jsem šeptala, abych nebudila sousedy, asi ho můj hlas ze záhrobí trochu vyděsil. Po alkoholu ani památky, jen měl potichu mobil, jako obvykle. Vyšla jsem z celé situace jako idiot, ale to nevadí, na to jsem už zvyklá. To se matkám stává.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama