Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Prádlo.

4. srpna 2017 v 20:56 | Iva Kapčiarová
Ráno scéna.
"Mami, ty vůbec nepereš. Před dvouma měsícema jsem dal do koše na prádlo všechny ponožky a trenky. Už žádný nemám." "Podívej se pod postel, tam jich bude jistě zásoba, z koše jsem dnes brala troje a už se suší."
"Pod mou postelí nic není."
Kouknu za ni a tam hromada ponožek. Čistých."Richarde, zkompletuj si je a dej je do šuplíku!"
"Nemůžu! Tam jsou jen nepárové. Všechny mi ztratíš!"
Nasupeně vlítnu do jeho pokoje a z šuplíků pod postelí, kam patří vláčky (do jednoho) a učení (do druhého), tahám papírky od bonbónů, prázdné láhve od minerálek, počítačové hry, moji - už rozbitou nabíječku na telefon, mikinu, prostěradlo, ty druhé ponožky do páru, špinavé, a několikatery trenky. Zuřím. Jsem osočena, že mu každé ráno zkazím náladu, protože jsem zlá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama