Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

P...

24. září 2017 v 19:26 | Iva Kapčiarová
Můj starší syn se od malička zajímal o čísla a písmena, číst se naučil sám a hodně brzy. Často jsme si před ním hláskovali něco, co jsme nechtěli naplno vyslovit. Jednoho dne mu to doklaplo a z písmen, která znal, byla najednou slova a věty. Ve školce si sám četl knížky a u zápisu už dávno četl s přednesem. Všechny dinosaury uměl latinsky.
Fredíka nic takového dosud nezajímalo. Občas se zeptá, kterým písmenem začíná nějaké konkrétní slovo. Grafickou podobu písmen ale nezná vůbec, nikdy se neptal, co je co, Protože před ním také hláskujeme, už se dost chytá. Jednoduchá slova zvládá identifikovat s přehledem, někdy i ta složitější, třeba BABIČKA, ARČÍ. Dnes se poprvé ptal, jak se něco napíše, nejdříve MÁMA a TÁTA. Nevěděla jsem, že umi také hláskovat. Chtěl totiž, abych napsala........ehm.........velice nehezky nazvaný ženský pohlavní orgán, oči mu svítily, usmíval se a naprosto perfektně to slovo vyhláskoval. Na jednu stranu mě to potěšilo, ale víc se mi chtělo ječet! Slovník mého tříletého synka je silně ovlivněn tím, že sdílí společný prostor s pubertálním bratrem, kterého už vůbec nezajímají knížky ani dinosauři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama