Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Říjen 2017

Co mě dojímá

10. října 2017 v 10:18 | Iva Kapčiarová

V pátek mě dostali dva romští chlapci, bratři. Táta jim dal na oběd jen pro jednoho. Říkám tomu staršímu : "Kde jsou peníze pro bráchu?" "Nemám. Tak se nají jen brácha a já se budu koukat."
Každý den sleduju děti, jak se tváří, že nemají hlad a nemají chuť na to, co zrovna jedí jejich spolužáci. Vím, že nemůžu zachránit celý svět a mám to zakázané. Protože když veřejně koupím jednomu, zítra jich přijde deset.
Tohle už na mě ale bylo moc. Koupila jsem polévku i sebeobětujícímu se bráchovi. A aby to bylo spravedlivé, i dalším dvěma sourozencům z jiné rodiny, které mám moc ráda. Oba si šli několikrát přidat, i když ze začátku se styděli. Drobná a tichá holčička Simonka se pak smála nad svým vypuklým bříškem napjatým jako bubínek. Řekli mamince, že jim polévka chutnala a ona slíbila, že jim konečně v pondělí koupí čip a budou chodit na obědy.
Odpoledne další incident s kluky. V pátek chodíme plavat a neplavce si mají rodiče vyzvednout do určité doby. Nikdo pro ně nepřišel a museli chtě nechtě s námi do bazénu. Museli sedět v chodbě a poslouchat, jak ostatní děti řádí ve vodě. Ten starší mi povídá: "Je to moc drahé, bazén. Ale já si na to vydělám a vydělám i pro bráchu!" Podotýkám, že bazén stojí 25 Kč na osobu a z jejich tatínka cítím cigarety. Vše je o prioritách. Ten malej kluk je pro mě ale hrdina, i když příšerně zlobí.
Dnes mě dojal Eda, prvňák. Nemá čip, ale jeho maminka mu každé ráno dává 60 Kč, plnou cenu oběda. Pokaždé si přidá. U stolu s ním seděly dvě holčičky, Simonka a jedna další, co nikdy nemá na oběd. Eda to nevydržel.
Jedné dal polévku a druhé cpal dezert. Sám si šel jako obvykle přidat hlavní jídlo, takže nestrádal. Simonka odmítla, příliš se styděla. Její maminka zase nedodržela slib.
Eda ode mě dostal pochvalu a bonbóny a pochválila jsem ho i před maminkou, ale zároveň jsem ho poprosila, aby se pokaždé nedělil, ty holčičky musí nakrmit jejich rodiče.
"Ale ony měly hlad!" Zadíval se na mě těma svýma obrovskýma černýma očima a tentokrát jsem se styděla já. Eda je bourák!