Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Co mě dojímá

10. října 2017 v 10:18 | Iva Kapčiarová

V pátek mě dostali dva romští chlapci, bratři. Táta jim dal na oběd jen pro jednoho. Říkám tomu staršímu : "Kde jsou peníze pro bráchu?" "Nemám. Tak se nají jen brácha a já se budu koukat."
Každý den sleduju děti, jak se tváří, že nemají hlad a nemají chuť na to, co zrovna jedí jejich spolužáci. Vím, že nemůžu zachránit celý svět a mám to zakázané. Protože když veřejně koupím jednomu, zítra jich přijde deset.
Tohle už na mě ale bylo moc. Koupila jsem polévku i sebeobětujícímu se bráchovi. A aby to bylo spravedlivé, i dalším dvěma sourozencům z jiné rodiny, které mám moc ráda. Oba si šli několikrát přidat, i když ze začátku se styděli. Drobná a tichá holčička Simonka se pak smála nad svým vypuklým bříškem napjatým jako bubínek. Řekli mamince, že jim polévka chutnala a ona slíbila, že jim konečně v pondělí koupí čip a budou chodit na obědy.
Odpoledne další incident s kluky. V pátek chodíme plavat a neplavce si mají rodiče vyzvednout do určité doby. Nikdo pro ně nepřišel a museli chtě nechtě s námi do bazénu. Museli sedět v chodbě a poslouchat, jak ostatní děti řádí ve vodě. Ten starší mi povídá: "Je to moc drahé, bazén. Ale já si na to vydělám a vydělám i pro bráchu!" Podotýkám, že bazén stojí 25 Kč na osobu a z jejich tatínka cítím cigarety. Vše je o prioritách. Ten malej kluk je pro mě ale hrdina, i když příšerně zlobí.
Dnes mě dojal Eda, prvňák. Nemá čip, ale jeho maminka mu každé ráno dává 60 Kč, plnou cenu oběda. Pokaždé si přidá. U stolu s ním seděly dvě holčičky, Simonka a jedna další, co nikdy nemá na oběd. Eda to nevydržel.
Jedné dal polévku a druhé cpal dezert. Sám si šel jako obvykle přidat hlavní jídlo, takže nestrádal. Simonka odmítla, příliš se styděla. Její maminka zase nedodržela slib.
Eda ode mě dostal pochvalu a bonbóny a pochválila jsem ho i před maminkou, ale zároveň jsem ho poprosila, aby se pokaždé nedělil, ty holčičky musí nakrmit jejich rodiče.
"Ale ony měly hlad!" Zadíval se na mě těma svýma obrovskýma černýma očima a tentokrát jsem se styděla já. Eda je bourák!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama