Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Jsem vzteklej.

14. listopadu 2017 v 22:05 | Iva Kapčiarová
Jsem vzteklej.
Tak odpověděl babičce Věře můj zatím stále ještě tříletý syn, když se ho ptala, jak se má. Právě vystoupil z auta. Celou cestu mě přesvědčoval, že chce jinou maminku. "A jakou?"
"Babičku Jarču. Vezmu si helium, doletím do nebíčka, rozbiju ho a babička spadne dolů a budeme ji mít tady. Ta byla hodná."
(Moje máma, babička Jarča, umřela před devíti lety. Zná ji jen zprostředkovaně, pokud opominu ten jeho zážitek, jak ji viděl sedět na žebříku.)
Obě moje děti trpí utkvělou představou, že ostatní maminky jsou lepší. Zvláště když je napomenu, něco zakážu nebo chci nějakou práci. Jsem nejhorší matka na světě.
Jo, když po nich nic nechci, mají plné žaludky, nejsou unavené, to mě mají rády, dětičky moje.
Je večer a už je zase v ráži, můj tříleťák Spadl ze židle, nadával jako špaček a teď vykřikuje, že je trapnej a mračí se. Je ale jen unavenej a syn své matky a otce. Další vztekloun.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama