Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Peroxid

13. prosince 2017 v 21:33 | Iva Kapčiarová
Jeden z mých debilních kocourů před deseti minutami sežral šňůrku od Fuetu. Naštěstí jsem ho při tom načapala. Běžela jsem ke švagrové pro peroxid vodíku (má čtyři děti- těm na bebíčka - a bulteriéra, který inteligencí také neoplývá a sežere naprosto vše). Šňůr se bojím, představím si střevo na ní nařasené s následnou neprůchodností a vchlípením jenoho úseku do druhého. Možná byla na takovou diagnózu moc krátká, ale jsem duší stále veterinář... Důkladně jsem Freddieho Kruegera prostříkla peroxidem a ejhle, šňůrka už je v koši, tentokrát přiklápěcím. Peroxid má zvířátka už zachránil mnohokrát. Prodávají ho v plastové lahvičce, s víčkem s malou dírkou. Lahvičku stlačíte a pěkně pod tlakem aplikujete, žádné kap, kap... Bezvadná věc. Chytíte kočku za ucho, otevře se jí tlamička a proud úžasné tekutiny nasměrujete přímo do krku. Za chvilinku uvidíte všechno, co už dávno sklouzlo do žaludku, zase krásně na podlaze, v tom lepším případě...v tom horším, pokud máte zvláště pomstychtivé zvířátko, v posteli, na stole, na gauči.. Peroxidem jsem zabodovala několikrát u své teriérky Bobiny. Bylo to ukrutné stvoření co se potravy týče. Jednou sežrala tuk z celého krocana, který se chladil v pekáči na podlaze v garáži - u mých hostitelů na Den Díkůvzdání. Proklouzla nepozorovaně a vrátila se s plným pupíkem. Ještě jsme se divili, že skoro odmítla krásnou libovou porci, připravenou jen pro ni. Tenkrát byla naštěstí mladá, tři dny z ní šel čistý tuk všemi otvory, ale jinak bez následků. O deset nebo dvanáct let později mi smekla kus slaniny, co jsem měla na kuře ala bažant. Pankreatitida ji tenkrát neminula. Asi dva týdny jsme bojovali o její život, celý týden jsem nespala, protože jsem ve dne v noci obsluhovala kapačky a aplikovala antibiotika a další léky, včetně těch proti bolesti. Trpěla strašlivě a byla moc statečná. Bobina byla žlutější než citrón na kůži i na sliznicích, ale přežila. Za měsíc mi zmizely z nákupní tašky párky, během pár minut, než jsem se stihla odstrojit .Nikoho jsem nenachytala, nevěděla jsem, kdo byl pachatelem této krádeže, ale rozhodla jsem se pro rychlou akci s peroxidem u Bobši. Šly na mě mdloby při představě, že bych musela opět sledovat takové utrpení. Za chvíli se párečky objevily. Bobina si mě nenávistně měřila a zoufale hleděla do žlutavé loužičky s již nepoživatelnými kousky té prima dobroty. Já ji nelitovala, musela jsem to udělat, byla na jaterní dietě. Peroxid jsem použila i u Torkilda, již zmíněného bulteriéra, když zblajznul asi půl kila PHIMA. I u svého staforda Arčíka. Ať žije peroxid! Lepší trocha prevence (třeba zbytečně) než pak řešit katastrofy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama