Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Leden 2018

Fredovy politické názory

26. ledna 2018 v 17:47 | Iva Kapčiarová

Včera jsme celá rodina pozorně sledovali prezidentský duel. O politice se doma nebavíme a ani jsme nikoho z nich nekomentovali. Co absolutně nesnáším, jsou ataky zastánců obou stran na inteligenci, charakter a nevímcoještě voličů té druhé strany. Každý má právo na svůj názor.
Fred ho má:"Zeman je můj prezident."
"A Frediku, ty víš, který z nich je Zeman?"
"Jo, tenhle." Ukázal na toho správného. "Drahouš se mi nelíbí. Já budu volit Zemana. "
To nás hodně rozesmálo. "Fredíku, ty ale nebudeš volit. A proč chceš volit Zemana?"
"Protože je krásnej!"

Přáníčko

20. ledna 2018 v 18:23 | Iva Kapčiarová
Můj pracovní život je momentálně pestrý. Ráno a odpoledne mám družinu a mezi tím některé dny učím. Učení mě dost vysává a dny, kdy družina navazuje minutu po skončení hodiny, potřebuju nějaký čas k regeneraci. Děti mě mají přečtenou.
"Jé, vy máte ale dobrou náladu! Vy jste neučila, že ne?"
"Paní učitelko a budete zase koukat do stěny nebo budeme hned něco vyrábět?"
Dnes jsem dostala přání, které mě rozesmálo. Zmiňuje mou poslední "aféru". V podstatě jsem profláknutej alkoholik. Osmáci totiž našli v prostorách, kam nemají povolen přístup žádné děti, alkohol. Zůstali v družině v průběhu přestávky, protože jsem je nespočítala, a prolezli všechny skříňky ve skladu. Ten alkohol tam měl někdo, kdo tam má povolen přístup a protože byl jeden den po vánočních prázdninách, ještě si to nestačil odnést. Nejednalo se o nic zásadního, pár plechovek piva a trocha domácího vaječného koňaku, žádnej kontraband. Je fakt, že to tam být asi nemělo. Jenže je také fakt, že tam děti nechodí. Nechodím tam ani já. To ale nic nemění na tom, že žáci vyšších ročníků si myslí, že to bylo moje a jsem asi skrytý alkoholik. Nikdy mě nemohli vidět ani lehce ovíněnou, protože jsem ve školní dny ani před těmito dny nikdy nepožila. Nikdy ve svém životě jsem ani nebyla opravdu opilá, nikdy jsem neměla okno. Piju jen na třídních srazech, při zvláštních příležitostech, asi tak dvakrát ročně. Kromě toho si tak třikrát ročně dám jednoho frťana. Takže z alkoholismu mě fakt nikdo podezřívat nemůže. ( Tak jo...jedno krátké a lehce "alkoholické období" jsem prodělala v USA, bylo mi skoro třicet, našemu domečku přezdívali Margarittaville a na kuchyňské lince jsme měly (já a Iveta, moje spolubydlící) také slušnou sbírku Jagermeisterů a Jacků Danielsů. To už je ale dlouho! )
"Moje" družinové děti samozřejmě vědí, jak to je a děláme si z toho společně legraci, s těmi, co z toho už mají rozum. Moje družiňátka jsou totiž skvělá!

Pardon, ten obrázek neumím otočit...

Učíme se místo syna

20. ledna 2018 v 18:00 | Iva Kapčiarová
Můj starší syn dohání učivo po šestitýdenní absenci. Pravda, již před tím ve škole duchem nebyl a není tam ani teď. Je mu jedno, že jeho výsledky jsou žalostné a klasifikace na dohled. Prý nekouká do budoucnosti, ale žije teď.
Zkoušíme různé výchovné rozpravy, uvádíme příklady jiných lidí, kteří si vzdělání doplňují v pokročilém věku, platí za něj hříšné peníze a litují, že ho nemají dávno v kapse. Mohli ho sfouknout za provozu mama hotelu, se svačinou ve školní tašce, s pupíčkem plným maminčiných dobrot.
Jenže nic nepomáhá. Můj syn chce dělat low-ridery na Floridě a být členem gangu. (Tuhle jsem potřebovala dofouknout pneumatiky a v mrazu jsem šaškovala s kompresorem, on nevzrušeně hrál na ipadu. Jedovatě jsem poznamenala, že jako automechanik měl vyskočit a udělat to. Podíval se na mě jako na idiota :"Dofukovat gumy je nuda a navíc mrzne. Budu pracovat na Floridě." Aha!)
Jediným benefitem je, že perfektně ovládám učivo matematiky (dnes jsem mohla z fleku doučovat děti na písemku), zopakovala jsem si biologii, umím dvě lekce němčiny. Zdeněk zase někoho v práci oslnil základy fyziky, které mimochodem vykládá dost profesionálně a zábavně. Náš syn je však našimi znalostmi znuděn a nijak ho nemotivují.

Nevyrostu a nevyrostu!

20. ledna 2018 v 17:58 | Iva Kapčiarová
Ve školce v šatně jsem byla několikrát svědkem toho, jak Fredík napomínal chlapečka, ať mu neříká, že je malej, protože je velkej!
Včera poplakával : "Jsem malej a nevyrostu! Domča to říkal."
"To víš, že vyrosteš!" Už mě naštvalo, jak ho názor nebo poznámka jednoho kluka ničí. "Tak mu řekni, že vyrosteš a že je hloupej, když ti říká takové věci!"
"Neni hloupej, je chytrej, Domča. Prostě nevyrostu a nevyrostu!"
"Proč bys nevyrostl?"
"Protože nemám toho Montika, kterýho potřebuju." (Snědl mu ho bratr.) Takže žádný smutek, jen manipulace!

Potopa

6. ledna 2018 v 17:06 | Iva Kapčiarová
Potopa
Dnes v noci jsem měla ze spaní zvláštní pocit, že v koupelně pere pračka. Věděla jsem, že nemůže prát, protože byla vypnutá ze zásuvky. Nevím, za jak dlouho jsem slyšela šplouchání. Aha, asi v topení. Potom už jsem vstala. V koupelně potopa, vana přetékala. Mrzelo mě, že ve snu nevěřím svým instiktům, že je něco špatně. Vytáhla jsem špunt a zastavila vodu. Naházela jsem na podlahu všechny ručníky a trnula jsem, jak dlouho tohle asi probíhalo. Chvíli trvalo, než jsem kalamitu zlikvidovala. Jestlipak voda natekla pod krásnou dřevěnou podlahu a jestli mají vytopený obchod pod námi. (Asi jen lehce.)
Moc často špunt nepoužívám, dávám přednost sprše a Richard a Fred se také někdy jen sprchují. Jenže zrovna včera se Fredík koupal. Špunt jsem asi nedbale nechala ve vaně. Voda ho pak zanesla na "to správné" místo.
Kdo pustil vodu, je mi záhadou. Mám několik teorií.
1. Kočky se třely o pákovou baterii.
2. Nějaký duch, zřejmě příbuzný některého z dětí, které učím, se rozhodl, že mi to vosolí. V tom domě jistě zemřela spusta lidí. Asi nepodporovali vzdělání.
3. Protože jsem nezamkla, někdo se přišel umýt a nezavřel vodu.
4. Já sama jsem páku nedala úpně dolů a voda se napouštěla celý večer a ničeho jsem si nevšimla.
Všechny teorie jsou tak stejně pravděpodobné.
Můj bratr Adam mi však zakázal je před lékařem, který mě prý bude vyšetřovat, zmiňovat. Vůbec nevím, co měl na mysli.

Kachny

3. ledna 2018 v 18:06 | Iva Kapčiarová
Kachny
Můj bratr chová kachny. Původně žily za plotem a měly k dispozici bazének na koupání. Postupně přelétly plot a přesunuly se k řece. Žijí svobodně, páří se s těmi divokými, plavou si kam chtějí, obvykle k mostu, přes který na ně lidé mávají a házejí jim dobroty. Dvě kachny chodí pravidelně na zastávku autobusu, postávají s čekajícími a tváří se důležitě. Zatím jsem nevypozorovala, jestli se zajímají o konkrétní spoje nebo chodí na blind. Nevím, jestli sní o dalekých městech, jiných řekách a vzdálených kachních přátelích. Nakonec se vždy vrátí zpátky. Možná je na vině hnusný řidič, který je nenechá nastoupit. Možná jen ztratí odvahu, nevím. Snít je jednodušší než ten krok do neznáma opravdu udělat. To vědí asi i kachny.