Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Učíme se místo syna

20. ledna 2018 v 18:00 | Iva Kapčiarová
Můj starší syn dohání učivo po šestitýdenní absenci. Pravda, již před tím ve škole duchem nebyl a není tam ani teď. Je mu jedno, že jeho výsledky jsou žalostné a klasifikace na dohled. Prý nekouká do budoucnosti, ale žije teď.
Zkoušíme různé výchovné rozpravy, uvádíme příklady jiných lidí, kteří si vzdělání doplňují v pokročilém věku, platí za něj hříšné peníze a litují, že ho nemají dávno v kapse. Mohli ho sfouknout za provozu mama hotelu, se svačinou ve školní tašce, s pupíčkem plným maminčiných dobrot.
Jenže nic nepomáhá. Můj syn chce dělat low-ridery na Floridě a být členem gangu. (Tuhle jsem potřebovala dofouknout pneumatiky a v mrazu jsem šaškovala s kompresorem, on nevzrušeně hrál na ipadu. Jedovatě jsem poznamenala, že jako automechanik měl vyskočit a udělat to. Podíval se na mě jako na idiota :"Dofukovat gumy je nuda a navíc mrzne. Budu pracovat na Floridě." Aha!)
Jediným benefitem je, že perfektně ovládám učivo matematiky (dnes jsem mohla z fleku doučovat děti na písemku), zopakovala jsem si biologii, umím dvě lekce němčiny. Zdeněk zase někoho v práci oslnil základy fyziky, které mimochodem vykládá dost profesionálně a zábavně. Náš syn je však našimi znalostmi znuděn a nijak ho nemotivují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama