Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Únor 2018

Několik rad

17. února 2018 v 19:07 | Iva kapčiarová
Jak přežít mezi muži a s muži v kritických situacích. :)
Tento návod je kompilací rad všech žen z mého okolí. Těch, co doma nemají "toho pravého". Tento termín je velice nejasný a pro každou z nás znamená něco jiného. Pro některou je to romantický snílek, pro jinou praktický kutil, pro další nepraktický intelektuál, věčný dobrodruh, kombinací je nepočítaně….to záleží na vkusu. Jedno mají ti všichni společné -milují Vás nade vše, cítíte se jako královna, v bezpečí, milovaná, opečovávaná, šťastná.
My ostatní přežíváme.
Pravidlo číslo jedna. Neřiďte si děti s psychopatem. Pokud jste již těhotná, neuvádějte jeho jméno v rodném listě. Sice budete muset pracovat jako o život, ale on nebude mít žádná rozhodovací práva a můžete se odstěhovat třeba na Antarktidu, když se tak rozhodnete. Vy sama. Tato rada se mi vždy zdála trochu přehnaná a zastávala jsem se práv otců. Ale teď vím, že měla něco do sebe.
Pokud s ním hodláte zůstat, dotlačte ho k sňatku. Jinak s vámi bude žít dvacet let na hromádce, zplodí s Vámi několik dětí a pak Vás vymění za mladší model, se kterým se ihned ožení, odjede na exotickou all-inclusive dovolenou ( s Vámi jezdil jen do kempů a Vy jste vařila), zplodí několik dalších, tentokrát manželských, dětí. Vy zůstanete chudá. Pojedete tak maximálně do Drhlen. Jednou za dva roky, na prodloužený víkend. Nikdy jste moc nevydělávala, ach, byla jste vždy k ničemu, ty vaše trapné mateřské a zkrácené úvazky či jiné ústupky Vašeho kariérního rozvoje, abyste mohla uvařit teplou večeři a vyzvednout s jazykem na vestě děti ve školce. On se Vás o to neprosil. Nikdy jste neremcala, že chodí domů až pozdě večer? Nezáleželo Vám na něm! Naopak, neustále jste pyskovala? To jste neměla! Nezáleželo Vám na něm! Nový model je jiný, lepší. Každopádně nový model neodejde ze společně budovaného bytu s několika krabicemi nádobí a osobních svršků. Dostane od všeho půlku, až se rozhodne ho opustit nebo až ho dovede k infarktu. Je to holka šikovná. Ne jako Vy.
Pokud s ním už nejste, ale stále pro něj máte slabost, setkávejte se s ním na neutrálních místech. Nikdy ne v přítmí, které rozezní vaše neukojené struny. Vzpomenete si na ten bouřlivý nebo něžný nebo trošku ujetý sex. Pokud nový model právě trpí PMS nebo jinou neurotickou poruchou, můžete mu být "užitečná". Po těch letech přeci ví, co Vám dělá dobře. Ne, nedělá to pro Vás. Použije Vás. Mějte v sobě trochu cti…Vzpomeňte si, co o Vás říkal, co říkal Vám. Vzpomeňte si na všechno. Raději si to napište, velkým písmem, noste to vždy s sebou a pro jistotu si nezapomeňte vzít brýle. Trocha neukojenosti není na škodu. Donutí Vás začít lovit v neprobádaných vodách. Ano, máte ještě šanci. Tady platí Lepší holub na střeše nežli vrabec v hrsti. Po dvaceti letech najednou nebude z vrabce ten pravý, je to pořád on. Z holuba se ještě může lecos vyklubat.
Prosím, neříkejte, že jste mu dělala roky krávu. Nevztekejte se. Nepřejte mu nic zlého. Buďte mu vděčná. Dostala jste ho, abyste si uvědomila, jak špatně o sobě smýšlíte. Choval se k Vám přesně tak, jak jste mu dovolila. Vy si o sobě myslíte, že nejste dost dobrá a on to tak pak vidí taky. Poděkujte mu. Zachránil Vás.

Pravda o mém alkoholismu

17. února 2018 v 19:05 | Iva Kapčiarová
Pravda o mém alkoholismu.
Já byla vždycky hodná holka. Kouřit jsem přestala v šesti letech. Tehdy jsem to zkoušela v dětství naposledy. Alkohol mi smrděl. Poprvé jsem ho zkusila asi kolem šestnáctého roku, tenkrát jsme doma oslavovali, že babička utekla hrobníkovi z lopaty. I my, děti, jsme dostaly štamprli vaječného koňaku a já sklenku vína. Smichala jsem obojí a bylo mi dost špatně, ač jsem měla jen trošičku.
Naše sousedka a bratranec mejdan táhli dlouho do noci, a když jsem ráno vstala a viděla bratrancovy lennonky namočené v tom vaječňáku, chtělo se mi zvracet. Vaječný koňak jsem měla odvahu znovu ochutnat asi až za dvacet let, pouhý pohled na něj vyvolal vzpomínku brejliček a nauzey.
Víno jsem testovala mnohokrát, ale bolí mě po něm hlava, tak jsem ho ze svého života definitivně vyškrtla, nejsem masochista.
Tvrdý alkohol jsem začala pít asi v pětadvaceti. Poprvé jsem zažila "lítání", jak se s vámi točí celý svět. Někdy zažívám slastné pocity blízké orgasmu. Je to jako když stoupáte nahoru, ještě výš, ještě výš a pak následuje ohňostroj a všechno jede znovu. Těch frťanů musím mít na ohňostroj trochu víc, posledních patnáct let se moc často nekoná.
Umím pít, mám záklopku a neopiju se. Mám pevnou vůli a postrkování okolí, že si musím dát, mě nechává naprosto chladnou. Sama vím, jestli a kdy se připojím k další rundě a zásadně piju jednodruhově, zkušenost s vínem a vaječňákem dohromady už nezopakuju, ani v bleděmodrém či fialovém.
Lehce alkoholické období jsem prožila v USA. Bydlela jsem s kamarádkou Ivetou v těsné blízkosti litevských kluků. Litevců jsem potkala jen několik, ale všichni byli inteligentní a charizmatičtí, jsem asi pobaltofilní. Ti naši pili ve velkém vodku , já Jagermeistera a Iveta Jacka Danielse. Občas jsme si vzájemně vyšli vstříc. V létě jsme všichni přesedlali na mraženou margarittu. Mixér drtil led jako vzteklej a tequilla a červené a zelené margaritta mixy tekly proudem. Scházelo se nás hodně. Našemu dvojdomku někteří přezdívali Margarittaville. Grilovali jsme pod krásným chicagským nebem a popíjeli a povídali. Byl to nádherně bezstarostný život. V zimě jsme se s Ivetou zase vrátily k rohatému Jagermeisterovi, Jacka moje hlava po čase zavrhla. (Možná mě migrény zachránily před stokou alkoholismu. Budu si je hýčkat!)
Protože jsme s Ivetou cvičily, chodily jsme tak pětkrát týdně do posilovny, a měly jsme i trénink v pití, klidně jsme za noc zvládly celou flašku a nebylo na nás nic vidět. (Nikdy nám na veterině nic nevytkli. Byly jsme nejlepší pracovnice!) Když zazvonil budík, Iveta usedla za volant a jela do práce a já zalehla, abych byla čerstvá na odpolední směnu veterinární sestry. Dělaly jsme si legraci, že střízlivý člověk koupat a sušit psy "atomovým" fénem prostě nemůže. Tranquilizace byla pro Ivetu nezbytná! O větší psy se mohla v krizi opírat.
Já usedla za volant o pár hodin později, také jistě se značnou hladinkou. Když na to s Ivetou vzpomínáme, nechápeme. Jsme už dlouho matkami a nepožily bychom před řízením ani kapky proti kašli. Jak to, že nám to tenkrát přišlo jako dobrý nápad? Naši litevští sousedi řídili limuzány a chovali se stejně. Ale nechci to na ně svádět, byly jsme dospělé ženské, skoro třicetleté.
Po návratu domů jsem najela na režim občasného pití. Nemám na něj čas, ani chuť,většinu roku a vůbec se mi nestýská. Na třídních srazech do sebe kopnu pár panáků a půl roku mám zase klid. Ani Silvestr pro mě není rizikový, šampáňo mi nic neříká. Sem tam prcek slivovice, když mě bolí v krku, pivo ke kachně, jenže ho většinou s tou kachnou zapomenu koupit. Jednou ročně si dám očistný večer s burčákem, letos jsem ho bohužel propásla.
Prostě trapně abstinentní život.
Na to "naše období" ale vzpomínám ráda a s úsměvem. Užila jsem si ho.