Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Noční hovory o duších a maminkách

7. dubna 2018 v 10:38 | Iva Kapčiarová
Noční hovory o duších a maminkách.
"Mami, a babička Jarča má hlavu?"
"Babička Jarča je jen duše, nepotřebuje hlavu. Ne takovou, že si na ni můžeš sáhnout."
"A proč na ni nemůžu šahat, to by mě kousla?"

"Až umřu, já chci mít hlavu. A duše, to je lebka?"
"Ne, lebka je z kostí, chrání mozek, duše ji nemá."
"A jak teda vypadá duše?"
"Nevím, asi není vidět."
"Mami, co je to pokožka?"
"Pokožka je kůže."
"Má babička Jarča kůži?"
"Nemá. Nemá tělo."
"Ale já babičku Jarču viděl, byla tady."
"Jak vypadala?"
"Krásně."
Rozbrečelo mě to.
"Neboj, budeš mít jinou maminku, nebreč."
"Nebudu mít jinou maminku. Maminka je jen jedna. Jsem už dospělá, sama jsem maminka, tvoje a Ríšova."
"Maminky už nemají maminky?"
"Některé mají."
"Ty jsi některá?"

Tohle jsou chvilky, na které budu jednou vzpomínat. Budu z nich čerpat energii v bezesných nocích při řešení složitých pubertálních situací.
Někdy chci jen zavřít oči a spát, přeju si, aby to kvítko vedle mě konečně zavřelo pusu ( v duchu říkám dokonce hubu) a na nic se mě už neptalo. Většinou si uvědomuju, že se ta krása okamžiku nikdy nevrátí a jen si to společné usínání užívám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 11:04 | Reagovat

Ahoj, je to moc hezký. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama