Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Holčičky

2. května 2018 v 22:06 | Iva Kapčiarová
Vždycky jsem si přála mít dceru. Abych jí mohla nakupovat růžové šatičky a strojit ji do krajek. Abych měla parťačku, až vyroste.
Ona ta konverzace s většinou mužů vypadá takhle: Žena : dlouhá rozvitá věta s několikanásobnými větnými členy. Muž od 6 do 100 let utrousí v odpověď jedno slovo a zmizí v útrobách svého pokoje nebo jiného časoprostoru.Tohle jsem pochopila už od svých bratrů. Viděla jsem to jako sestra i z pohledu své mámy, která ač s nimi bydlela v jednom domě, vídala je méně než mě - a já žila dvacet kilometrů od ní.
Mně se holčička nepodařila. Je to jasné, urodilo se u sousedů. Mají čtyři. Slušelo by se mít aspoň jednoho kluka, ale to oni ne. Hamty, hamty! Pak se holek nedostává v dalších rodinách!
Moji sousedi jsou mí příbuzní. Ne jen tak ledajací. Všechny ty holčičky jsou moje neteře. Třináctiletá Adriana, sedmiletá Stázka, dvouletá Pepinka a miminko Tonička.
Miminko Tonička se krásně směje a je moc hodná, ale mě samozřejmě berou hlavně ty větší, je s ními legrace.
Z Pepinky si utahujeme, protože ráda baští a je taková dětsky buclatá (Stázka byla také taková a je z ní nohatá hubená kráska, proto si můžeme dovolit srandičky - tady není potřeba zvonit na poplach, protože nemá špatnou výživu, málo pohybu ani nezodpovědné rodiče.)
Včera mě holky navštívily, loučila jsem se s nimi a na Pepi se usmívám a s láskou na ni rozverně volám:"Ahoj kejty (ráda si pomačkám její buclatý nožky, moji kluci měli vždycky hubený kvrdlačky)!" Moje roztomilá, malinká, dvouletá neteř volá na oplátku :"Ahoj buřte!"
To je dneska svět!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama