Není to žádná velká literatura, ale co mě jen tak napadne a za chvíli je na světě.

Pozdravy

12. září 2018 v 17:10 | Iva Kapčiarová
Jako sotva odrostlá mimina mí kluci zdravili každého. Vadí mi, když děti projdou a ani nezabučí. Někdy se to odvíjí od toho, že rodiče jsou na tom stejně. Jenže já zdravím a učím to své děti.
Ríša má teď "to své složité období" a asi to není "cool" tvářit se mile a pozdravit. Zasmušilý výraz mu dle jeho názoru sluší víc.
Fred má taky pořád nějaké problémy.
Už včera nechtěl do školky, že není pondělí a on chodí jen v pondělí. Nevím, kde to vzal. Dnes se to opakovalo.
Každý den má také nějakou výmluvu, proč nemůže ve škole pozdravit paní uklízečku a pana školníka a potom rodiče ve školce.
Často je zombík a ti přeci nemluví. Pohybuje se pomalu, předpažené ruce a z hrdla se mu dere podivné chrčení.
Dnes složitě vysvětloval, že mu do pusy nafoukal vítr, má to celý zmražený až do krku, a prostě to nejde.
Že ho to baví.
Tuhle jsem se naštvala a řekla jsem mu, jestli nepozdraví, než napočítám do deseti, dostane na zadek.
Při desítce zahulákal na paní uklízečku "ahoj".
Uf, aspoň to.
"Jenže ahoj se neříká!!!!!!Musím přece říct "dobrý den" nebo "dobré ráno" a to neumim!"
(Tak nevím, kdo vyhrál.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama